19.3.2024 | Svátek má Josef


HISTORIE: Byli vraždícími bestiemi u Dobronína Němci?

23.8.2010

aneb ´Když se moc tlačí na pilu...´

Neviditelný pes byl jedním z prvních periodik, které poukázalo na zjevné rozpory a tendenčnost, dá se říci dokonce mediální machinace kolem případu takzvané hromadné bestiální vraždy Němců u Dobronína. Později se o věc začala kriticky zajímat i další česká media. A dozvěděli jsme se tak zajímavé informace.

Kampaň o českých zločinech na nevinných Němcích – včetně démonizace Beneše - nezačala v našich mediích nedávno, ale probíhá už nějakou dobu. Za významný předěl může být považován pořad v České televizi Historie.cz. která nesla tendenční podtitulek „Osvobození též přivítaly vraždy“. Účastníci tohoto pořadu v TV, tedy pan Kučera a docent Just, veřejně lhali a ostouzeli český odboj včetně představitelů československé vlády. Smutné je, jak píše ve svém kritickém textu prof. PhDr. Jaroslav Hroch z FF Masarykovy university Brno (viz Zpravodaj historického klubu 1-2/2008), že v debatě v ČT se presidenta Beneše zastal jedině švýcarský historik Adrian von Arburg, který konstatoval, že není možné na základě historických dokumentů spojovat dr. Beneše s excesy odsunu. Jak to stále a stále lživě hlásá sudetoněmecký landsmašaft. A představitelům „vyhnanců“ přizvukuje v poslední době stále víc rádoby moderních intelektuálů a tzv. novinářů či umělců.

Protože ve vztahu ke svým dějinám jsou obyvatelé ČR dosti laxní a neozval se hlasitý protest žádající ihned napravení takovýchto lží, domnívaly se zřejmě jisté kruhy, že je čas započít prosazovat své zájmy „silněji“. Po mediální štvanici ohledně tzv. masakru v Ústí nad Labem byla česká strana navíc nesmyslně ochotná uznat své viny a nezabývat se vinami druhé strany a skutečností, která se stala. Naše úřady například nereagovaly na tvrzení, že „masakr“ zorganizovala čs. armáda, přestože jsou doložena svědectví, že to byla právě armáda, početně ještě ve městě slabá, která spolu s některými vojáky Rudé armády výbuch „davového šílenství“ zastavila.

Mediální kampaň pak tlak na českou veřejnost dále stupňovala. Například lživou propagandou o vyhnání Němců z Brna, kde byla v rakouském tisku uveřejňována „svědectví“ o tom, jak české „Rudé gardy“ (nešlo o žádné Rudé gardy, ale o dělníky z brněnské Zbrojovky) topily nevinné německé ženy v řece, kolem které se procházelo…. Neuvěřitelné je, že ani na tuhle lež nikdo nezareagoval, protože po cestě pochodu vůbec žádná řeka ani potok nejsou!

S jídlem roste chuť. Následovaly akce stavby pomníku zabitým Sudetským Němcům v Novém Boru, významným členům místní NSDAP a mezi jinými i plukovníkovi SS, který jako lékař SS prováděl pokusy na lidech-vězních v Drážďanech. Viz zde.

Údaje o popravených – ostatně na základě vyhlášeného stanného práva - potvrdily i orgány BRD.

Ihned pak následovala mohutná kampaň za „odhalení pomníku neviným obětem„ českého násilí v Postoloprtech. Tak se zázrakem z doložených sedmi zabitých Němců čs. armádou a staré události hromadných hrobů, u kterých se nikdy nezjistilo přes poválečbé zkoumání čs.orgány, kdo ti zavraždění byli, najednou stalo nejprve několik set a později v sudetoněmeckém tisku několik tisíc sudetoněmeckých „obětí“. O věci jsme na Psu podrobně psali. I zde, zřejmě v rámci „dobrých sousedských vztahů“, souhlasila úřední místa s odhalením „pamětní desky“. Při odhalování se však mluvilo jen o Sudetských Němcích, nikoli o nezvěstných mrtvých z lágrů a z koncentračního tábora pro židovské míšence v Postoloprtech za války, ani o obětech pochodu smrti, který prošel Postoloprty v dubnu 1945.

Následovaly další a další akce. Divadélka s Čechy „pohozenými ostatky německých vojáků“, aniž by se někdo z našeho, německého anebo rakouského tisku dozvěděl, že v ČR jsou hřbitovy a na nich jsou opatrovány hromadné hroby německých vojáků - Cheb, Mariánské Lázně a další. Viz zde.

Prakticky vždy se při těchto akcích používají desinformační manipulace jako u již popsaných akcí týkajících se Ústí nad Labem, vydávaného za „mírové" město v době, kdy bylo také díky akcím wehrwolfů a zdivočelých nacistů plné napětí a nočního střílení, Nového Boru, kde byli nacisté vydáváni za „pokojné obyvatele“ a válečný zločinec byl titulován jako „primář nemocnice„, což sice byl ale jako člen SS.

Při mediální a propagandistické akci v Postoloprtech už to, jak se říká, „dřelo“ a z vyhlašovaná cedule o „památce německých obětí českého řádění“ nakonec zbylo neslané- nemastné prohlášení, což neopomenuli někteří sudetští aktivisté na místě hlasitě litovat.

Největší „pecku„ pak vyrobil pan David Vondráček, když vytvořil neuvěřitelnou a odpornou blasfemii „Vraždění po česku“, kterou pak odvysílala ČT - kdo jiný, že?!? V ní bezostyšně tvrdil, že zdivočelé Rudé gardy v Praze na Břevnově povraždily bestiálně skupinu nevinných civilistů - Němců. A použil k jako důkaz starý, „objevený„ film.

A v tom byl malér. Ihned po zhlédnutí „dokumentu“ poznaly tisíce diváků, že Němce nestříleli žádní Češi, ale vojáci Rudé armády, a rychle vyšlo najevo, že to “neudělali jen tak“. Z oken domů, v kterých byli shromážděni Němci, totiž začal po Sovětech, kteří na Bořislavce po skončení bojů tábořili, někdo střílet a zastřelil dva sovětské vojáky. Odpověď byla adektvátní době, místu a činu. Ale hlavně, co pan Vondráček zatajil (úplně idiotsky, protože skutečnost dokazoval sám film), že popravu uskutečnili Sověti a ne Češi. Ale účelu bylo dosaženu. Pan Vondráček byl slavný a jeho odpornou lež převzala rakouská a německá media (jako by na ni čekala, to je zvláštní, co?!) a rozšířila ji jako pravdu po celém světě. Děsivé je, že ani v tomto okamžiku nikdo českých politiků ani intelektuálů neprotestoval!

Pan Vondráček na základě tohoto „úspěchu„ prozradil redaktorovi ČT Železnému, že připravuje další film na toto téma a bude se týkat údajně až osmdesáti hromadných hrobů nevinných Němců zavražděných rozběsněnými Čechy. Máme se (a spolu s námi naši bývalí spoluobčané, zvláště ti z nich, co ještě mají ve svém srdéčku zachovaný obraz Henleina či Hitlera) na co těšit. Čímpak nás pan Vondráček asi překvapí?

Posledním dílem seriálu o „zločinných činech českého národa na nevinných Němcích„ byla Akce Dobronín. Dle ní zběsilí Češi bestiálně zavraždili patnáct nevinných Němců na místě zvaném Budinka u vsi Dobronína.

Příprava byla náramná. Jistá dáma, která najednou v sobě vzbudila spisovatelskou duši, napsala dílo. Novinky.cz o tom referovaly takto:

Spouštěčem kauzy se stala kniha Bergersdorf (německý název pro obec Kamenná) spisovatelky Hermy Kennel. Ta na základě vyprávění pamětníků zveřejnila krutý příběh, jehož oběťmi se 19. května 1945 mělo stát až 15 německých obyvatel obce Kamenná. Ty si ze shromaždišť, kde čekali na odsun, měla vyzvednout skupina Čechů z nedalekého Dobronína, kteří předtím zapíjeli konec války. Alkoholem posílení místní čeští občané měli hnát bývalé sousedy přes pole do lokality Budínka. Tam si pak oběti samy měly vykopat hrob, do něhož posléze opilci zmasakrovaná těla nakonec naházeli. Publikace si jako první všiml jihlavský novinář Miroslav Mareš. Díky jeho práci se pak věci daly do pohybu.

No, novináři nemohou zcela jistě znát všechno, ale měli by si předem zjistit, co a jak. Protože se při prvním letmém prozkoumání ukázalo, že je to celé asi úplně jinak. Navíc, jak se zdá, hybatelé celé akce „Ukažme Čechy jako mezinárodní zločince“ vše poněkud přehnali. A tak se o událost začalo zajímat více lidí. A začaly vylézat podivné věci. Když ta původní báchorka začala „praskat", byl postoj "otevírače problému„, pana Mareše, neuvěřitelný. V on-line rozhovoru tvrdil, že on vycházel pouze z „historických“ údajů německé strany a o české se nezajímal a nic o nich neví.

Takže uveďme základní údaje:

1. Ves Bergersdorf, dnes Kamenná, není jen tak běžná ves. Získala v roce 1943 od „obergruppenführera SS“ Gottlieba (někdy psaného Gottlob) Bergera titul vzorové vesnice SS. Jako vůbec jediná obec nacistické říše. Z této poměrně malé obce vstoupilo z 246 obyvatel do jednotek SS 46 osob a ty se zúčastnily například zvěrstev na Slovensku.

2. Konflikt v době Protektorátu mezi německými obyvateli Bergersdorfu (spolu okolními německými vesnicemi) a obyvatelstvem okolních českých vesnic nebyl nic nového a měl několikrát dosti dramatickou podobu.

3. Jeden z největších konfliktů mezi místními Němci a Čechy vypukl hned po 15. březnu 1939. Německy mluvící obyvatelé napadli českou základní školu v Dobroníně (možná ve vedlejší vesnici, nebyl čas ověřit údaje z archivu), kde vytloukli okna, vyrazili dveře, zničili zařízení. A pokusili se lynčovat českého učitele. Jeho zlynčování zabránili pouze rychle přiběhnuvší místní čeští sedláci. Po tomto konfliktu byla tato česká škola zrušena.

4. Česká vesnice Dobronín byla místními nacisty označována jako „bolševická vesnice“. Místními Němci - členy NSDAP - byli údajní „komunisté“ zatčeni a skončili v lágrech. Pronacistická sudetoněmecká propaganda pak po válce rozšiřovala (a někteří tomu věří dodnes), že se všichni tito „komunisté“ stali „kápy“ v lágrech . Zjevně šlo o pokus je očernit s tím, že „kápové“ byli často zločinci. Landmašaft pak hlásal informaci, kterou mi opakovali i samotní Sudetští Němci a která tvrdí, že všichni tito Čeští komunisté se měli v lágrech výborně, protože pracovali v čokoládovně a měli se tak dobře, že posílali protektorátní poštou domů balíčky čokolády. K tomu snad není co dodávat.

Není také pravda, jak tvrdí tisk a ten, kdo mu zprávy dodává, že jde v případě Dobronína o „náhodný nález„ neznámého zločinu. Ani není pravda, že první se tímto případem začala zabývat autorka knihy „Bergersdorf".

První začal již před lety o Budince - tedy místě údajné vraždy - psát Sudetský Němec pan Fritz Hawelka. Údajně bratr jistého Hawelky z Begersdorfu, člena SS, vyznamenaného Rytířským křížem a při návštěvě rodné vsi v roce 1944 mohutně oslavovaného jako pravého árijského hrdiny.

O svém pátrání napsal pan Hawelka zprávu. Tam nalezneme mnoho zajímavého.

Z práce pana Hawelky (“Dokumentation eines Massenmordes in der nördlichen Iglauer Sprachinsel am 19. Mai 1945 - Recherchiert und zusammengestellt durch: Fritz Hawelka")je zajímavé vyjmout tyto informace:

1. Podle údajů pana Hawelky není pravda, jak píše tisk, že byli zavražděni obyvatelé pouze vesnice Bergersdorf. U seznamu „nezvěstných„ je soupis obcí, z kterých pocházeli: Pět jich mělo být z Bergersdorfu, tři z Dobrenz (Dobronína), tedy údajně dle landsmanšaftu „české vesnice“, a další z okolních vesnic . Tak je to nějak složitější, než říká paní Herma Kennel ve své knize .

2. Jak navíc vyšlo najevo, novinář Mareš zatajoval o „vzorné vesnici SS„ všechno, i to, že v této oblasti byla většina obyvatel vesnic v NSDAP a v Bergersdorfu pak všichni.

3. Nejdůležitější je, že pravděpodobné „vrahy„ nebylo nutno nijak hledat. Od počátku se víceméně ví, kdo se toho účastnil. Základní informace již dávno uveřejnil F. Hawelka

4. Hlavním strůjcem oné údajné (a asi skutečně provedené vraždy) byl dle Hawelky jistý Robert Kautzinger senior. Podle dochovaných údajů to však nebyl Čech, jak ječí kdejaký pisálek, diskutéři na netu a jak od počátku všude vykládá a píše pan Mareš z Jihlavských listů, ale německý Rakušan. Pracoval Schutzendorfu jako sklář a vzal si za ženu Sudetskou Němku z Dobronína.

5. Dalšími hlavními spolupachateli měli být dle výpovědí svědků a podle pana Hawelky jeho synové Robert a Rudolf. Po otci Rakušané, po matce Sudetští Němci. Oba pak dle tvrzení Hawelky pracovali po roce 1945 u StB v Jihlavě.

6. Dalším účastníkem vraždy měl být jistý Polreich – národnost mně neznámá, ale jistě v Jihlavském archivu dohledatelná - sedlák z Dobronína.

7. Jistý Jiří Dejnožka (první české jméno) byl prý donucen Kautzingerem sen. pod pohrůžkou zastřelením zahrabat špatně pohřbené mrtvoly.

8. Další Češi jsou ve zprávě Hawelky jmenování jako ti, co údajně týrali Němce. Ale u žádného není doloženo žádné hodnověrné tvrzení, že by se vraždy osobně zúčastnil. Spíše se jedná o seznam osob sestavený „ad hoc“, aby těch českým jmen bylo ve zprávě více. Někteří z nich se vraždy zúčastnit mohli, ale důkazy chybí. U jiných uvedl pan F :Hawelka jen informace typu JPPUŘ (jedna paní povídala u řezníka).

Zdá se tedy býti jasné, i když jistota pochopitelně není, že místo „české ohavné masové vraždy nevinných Sudetských Němců“ zde vidíme příběh, kdy německý Rakušan, jehož manželka byla Sudetská Němka, se svými syny, tudíž národnostně napůl Rakušany a napůl Sudetskými Němci, z doposud neznámých důvodů pravděpodobně zavraždil neznámý počet (šest až patnáct) Sudetských Němců.

Motiv, tu hlavní indici potřebnou k objasnění každé vraždy, neznáme. Je však téměř jisté, že jím nebyl žádný „rasový“, tedy nacionální motiv.

Vypadá to, že paní Kennel, pan Mareš i další tuto informaci záměrně tajili, protože pak by to nebyla žádná senzace o hnusných Češích, ale obyčejná brutální vražda.

Jestliže jsem já z veřejných zdrojů zjistil, že s pravděpodobností hraničící s jistotou nešlo o žádnou nacionální vraždu – či dokonce genocidu, jak blouznili někteří čeští a rakouští novináři – ale o nějaké vyřizování účtů mezi Sudetskými Němci, musí to vědět i autorka knihy Bergersdorf, která měla dlouhodobý přístup do jihlavského i jiných archivů. A zcela jistě to musel vědět také „investigativní“ novinář Miroslav Mareš, který použil k šíření svých „senzačních„ objevů mimo jiné i Jihlavské listy.

Podle dostupných dokumentů se pak ukazuje ve správném světle ono stále opakované plácání o „Čechy zorganizované hromadné vraždě“ a veškerý ten protičeský mediální pokřik - viz Passauer Presse - o tom, jak nás „dějiny dostihly„.

A když už jsem tak byli hlasitě vyzýváni k pokání a vyrovnání s minulostí, tak jako to prý učinil náš údajný vzor BRD, uvedu nezávislou informaci, jak to vlastně bylo ve skutečnosti s tou “vzornou denacifikací“. Zde zprávička z Passauer Nachrichten, ze dne 18. 8. Odtud ji často bez uvedení pramene převzaly mnohé naše noviny - viz Kamennou adoptoval esesman, Lidovky.cz. Cituji originál: „Er machte Bergersdorf zum SS-Dorf … Er war ein enger Vertrauter Hitlers: Gottlieb Berger, SS-Obergruppenführer und General der Waffen-SS.“

Takže tento miláček a přítel Hitlera, masový vrah a zločinec, co vyrobil z Bergersdorfu „Vzornou vesnici SS“ a velel bestiálním vrahům, byl sice po válce odsouzen v takzvaném „Wilhelmstraßen-Prozess„ na 25 let vězení, ale již v roce 1951 byl propuštěn a s plnou penzí generála žil jako vážený občan do svých 78 let. Ještě budete, všichni milí kavártenští intoši, vykládat, jak jsme se my, nehodní Češi, nevypořádali s následky „totality“ a jak se máme „učit“ od svých německých přátel té správné spravedlnosti?

I Pasauer Nachrichten konstatují, že takhle spravedlnost nevypadá.

Takže se zdá, že je oprávněná domněnka, že to celé byla předem vymyšlená lumpárna. Jak napsal Elias Canetti v knize Masa a moc, psychologie velkého množství lidí podléhá snadněji emocím a nevěcnosti než jednotlivci. Proto je nutno dělat velké mediální akce typu „Češi jsou zločinci a Beneš byl větší zločinec než Hitler“. (Sedněte si v Bavorsku do nějaké "Heimatstube“ a po třech pivech vám to někdo polohlasem sdělí.) Takováto mediální manipulace s lidmi je nejen hnusná, ale většinou je pouhou přípravou pro nějaký jiný cíl. Třeba na okamžik, kdy v EU dojde na lámání chleba, Německo, Rakousko, Dánsko a další severské státy se „trhnou“. Pak by byla vhodná chvíle vytasit se po mediální přípravě na Čechy, kteří budou stát na křižovatce kam a s kým. Pak by mohli, třeba, znejistělí a oslabení Češi kývnout na nějaké „rozumné návrhy“ pana Posselta, že?!?

Jenže stačí do bubliny jen trochu zaštourat a ozve se „puk!“ vyvalí se smrad pomluv a drzostí a ……. z vraždících Čechů, „organizujících genocidu“, je najednou jeden Rakušan a dva napůl Rakušané a napůl Sudetští Němci a Čech, kterému vyhrožovali zastřelením, když ty mrtvoly nepomůže zahrabat. To jsou věci, co?!?

Ale to je přeci jedno. Fakta nikoho nezajímají. Celý svět slyšel o vraždících českých bestiích. A to byl asi účel.