28.6.2016 | Svátek má Lubomír






HISTORIE: 30. únor

3.3.2016

aneb Když zítra znamenalo včera

Přestupné roky se v evropské kultuře používají už více než 2000 let. Nabyl jsem ale podezření, že ohledně důvodu, proč si kalendář komplikujeme občasným přidáváním jednoho dne navíc, panuje jakási míra nejistoty. S křížkem po 29. únoru tedy přináším pár poznámek a vysvětlení týkajících se přestupných roků.

Byly zavedeny reformou kalendáře, kterou nařídil Julius Caesar v roce 46 př. n. l. (s účinností od roku 45 př. n. l.). Systém s každým čtvrtým rokem přestupným pro Caesara podle historických pramenů (Plinius starší) navrhl řecký astronom Sosigenes z Alexandrie – vyšel z egyptského slunečního kalendáře, ale zpřesnil dobu oběhu Země okolo Slunce (délku tzv. tropického roku) na 365 a 1⁄4 dne.

Egyptský kalendář

Egyptský kalendář z chrámu v Karnaku (zdroj: www.timecenter.com)

Pojem tropický rok, je třeba trochu vysvětlit: Je to doba mezi dvěma po sobě následujícími průchody Slunce jarním bodem. Ufff. I jarní bod si žádá vysvětlení: Je to průsečík ekliptiky a rovníku. 2x ufff. Tak ještě vysvětlení pojmu ekliptika: je to dráha Slunce mezi hvězdami, vlastně průmět oběžné dráhy Země na myšlenou nebeskou sféru. Asi bude stravitelnější, když napíšu, že nachází-li se Slunce v jarním bodě, je v tu chvíli přesně nad zemským rovníkem a na severní polokouli Země nastává jaro. Protože tropický rok (zjednodušeně od jara do jara) z definice vlastně přesně souhlasí s cyklem střídání ročních období, používáme jej jako základ kalendáře.

Kdybychom měřili trvání oběhu Země okolo Slunce vůči vzdáleným hvězdám, dostali bychom dobu o 20 minut delší – tzv. siderický, neboli hvězdný, rok. Všiml jsem si, že právě tato skutečnost může v souvislosti s přestupnými roky být příčinou lehké paniky. Občas je totiž mylně považována za důvod, proč se jednou za čtyři roky přidává jeden den. Ve skutečnosti rozdíl mezi hvězdným a tropickým rokem v kalendáři žádnou roli nehraje. Příčinou rozdílu je precese zemské osy – ta opisuje v prostoru plášť kužele, takže současná Polárka není Polárkou navždy, a souhvězdí se nám proto – p o m a l i č k u – posouvají, takže ta, kterým říkáme dnes jarní, budou za necelých 13 000 roků naopak podzimní. To jaké máme roční období, není dáno tím, jaké jsou v noci vidět hvězdy, ale tím, jak se pohybujeme vůči denní hvězdě – Slunci. A to zase nejpřesněji popisuje tropický rok, takže příčinu vkládání přestupných dní musíme hledat výlučně v délce tropického roku a nikoli v rozdílu mezi ním a rokem hvězdným.

Jestliže má tropický rok 365 a 1⁄4 dne přesně, pak stačí zavést pravidlo, že v kalendáři, chceme-li mít roky s celočíselným počtem dní (365), ty čtvrtiny dne ponecháme stranou a jednou za čtyři roky je vrátíme jako celý jeden den – přestupný je tedy každý čtvrtý rok. To je podstata juliánského kalendáře. Encyklopaedia Britannica tvrdí, že to Římané trochu popletli a zpočátku měli přestupný každý třetí rok. Buď jak buď, později se to srovnalo a juliánský kalendář se používal dalších 1600 let.

Možná to Sosigenes přesněji spočítat neuměl, možná něco tušil a délku roku na 365 a 1⁄4 dne jen zaokrouhlil. Ve skutečnosti má ale tropický rok jen 365,24292129 dne (31 556 925,4 sekund) je tedy o 11,24 minuty kratší, než 365 a 1⁄4 dne. Ačkoli se to zdá být malá chyba, za 128 let naroste na celý jeden den. Ještě jednou pro jistotu zdůrazňuji, že se nejedná o rozdíl oproti hvězdnému roku, ale jen a jen o zaokrouhlení délky roku tropického. Těchto 11,24 minuty se ovšem do kalendáře promítlo.

V 16. století už se kalendář oproti ročním dobám předběhl natolik, že papež Gregorius (po našem Řehoř) XIII. nařídil v roce 1582 znovu reformovat kalendář, a to tak, že vynechal 10 dní, aby srovnal kalendář s ročními dobami, a do budoucna zavedl výjimku: konce staletí, tedy letopočty dělitelné 100, přestupné nebudou. Protože bylo ale třeba vynechat jen tři dny za čtyři století, zavedl také výjimku z výjimky – letopočty dělitelné 400 přestupné jsou. Tím se dostal kalendář do tak dokonalého souladu s oběhem Země okolo Slunce, že další výjimka z výjimky z výjimky nastane v roce 3200 – ten přestupný nebude, ačkoli je dělitelný 400. Kalendáři, který se řídí těmito pravidly o výjimkách, říkáme gregoriánský. Pro přesnost, v bodě 9. buly „Inter gravissimas“ papeže Řehoře XIII. se píše toto:

Deinde, ne in posterum a XII kalendas aprilis aequinoctium recedat, statuimus bissextum quarto quoque anno (uti mos est) continuari debere, praeterquam in centesimis annis; qui, quamvis bissextiles antea semper fuerint, qualem etiam esse volumus annum MDC, post eum tamen qui deinceps consequentur centesimi non omnes bissextiles sint, sed in quadringentis quibusque annis primi quique tres centesimi sine bissexto transigantur, quartus vero quisque centesimus bissextilis sit, ita ut annus MDCC, MDCCC, MDCCCC bissextiles non sint. Anno vero MM, more consueto dies bissextus intercaletur, februario dies XXIX continente, idemque ordo intermittendi intercalandique bissextum diem in quadringentis quibusque annis perpetuo conservetur.

Jak je vidět, papež vyjmenoval výjimky a pro ostatní roky zachoval pravidlo o každém čtvrtém roce přestupném. Výše uvedená pravidla jsou tedy matematickým zobecněním papežova textu a výjimka z výjimky z výjimky týkající se roku 3200 byla přidána až v moderní době, evidentně s vědomím, že možná nikdy nenastane.

Úvod papežské buly

Úvod papežské buly Inter gravissimas (zdroj: www.ancient-origins.net)

A sluší se dodat, že nepřesnost kalendáře nebyla hlavní motivací papeže k zavedení reformy. Problém byl v tom, že juliánský kalendář se rozcházel s ročními dobami v přírodě. A protože za Velikonoční neděli se stanovuje ta, která nastane jako první po prvním jarním úplňku, posouvaly se Velikonoce a na ně navázané další církevní svátky do doby, kdy už narušovaly nezbytné zemědělské práce - a s tím bylo třeba něco udělat.

30. únor?

Další otázkou je, proč zrovna únor? Proč se přestupný den zařazuje na konec února a ne například na konec či začátek roku? Opět se musíme vrátit do antiky. Rok původně začínal březnem, kdy se probouzí příroda a začíná zemědělský cyklus. Dodnes to je poznat na jménech měsíců v některých jazycích – December je latinsky desátý měsíc. Únor byl tedy původně posledním měsícem v roce, a tudíž byl o něco kratší – zbylo na něj méně dní. A když se zavádělo vkládání přestupného dne, bylo logické, že se přidá na konec roku a zároveň na konec toho nejkratšího měsíce. Ovšem 1. leden byl dnem, kdy ve starověkém Římě nastupovali do úřadu konzulové a Caesar svou reformou přesunul na toto datum také začátek roku (prostě taková obvyklá politická zvůle). Takže únor získal proměnlivou délku, ale ztratil postavení na konci roku, kam by přestupný den logicky patřil.

Existují „zaručené“ zprávy o tom, kdy a kde všude měli v kalendáři dokonce 30. únor. Ve 13. století napsal Johannes de Sacrobosco, že původně měl srpen jen 30 dní, a aby Augustus, měsíc pojmenovaný po císaři Augustovi, nebyl kratší než Iulius pojmenovaný po Caesarovi, ubrali už tak krátkému únoru další den a přidali jej srpnu – v tom případě by přestupné únory původně měly 30 dní. Tento příběh se traduje dodnes, ale historické prameny jej vyvracejí. Není to pravda – v juliánském i gregoriánském kalendáři měl únor vždycky maximálně 29 dní.

Přece jen je ale jeden 30. únor historicky doložený. Ve Švédsku se na přelomu 17. a 18. století rozhodli přejít na gregoriánský kalendář vlastní (třetí) cestou – nikoli náhle, ale postupným vynecháváním přestupných dní. Počítali s tím, že se posun mezi juliánským a gregoriánským kalendářem sám od sebe během čtyř desetiletí srovná. Záhy ale zjistili, jak ďábelskou lest sobě sami přichystali. Rok 1700 v jejich kalendáři přestupný nebyl. Na svoje předsevzetí ohledně kalendáře ale poté zapomněli (možná pod vlivem probíhající války s koalicí vedenou Ruskem) a roky 1704 a 1708 nechali přestupné. Vlastně tak měli gregoriánský systém, ale bez vynechání 10 dní. Tak se stalo, že se švédský kalendář rozcházel se starým juliánským i s novým gregoriánským. Byl to prostě unikát. Jistě si dokážete představit ten zmatek nad zmatek, při pokusu domluvit si datum nějaké schůzky nebo obchodu s cizincem. Švédové se raději v roce 1712 vrátili ke starému kalendáři juliánskému, a aby napravili předchozí chybu, musel mít únor 1712 ve Švédském království 30 dní. Na gregoriánský kalendář přešli až v roce 1753 – tehdy už museli vypustit 12 dní.

Švédský kalendář

Švédský kalendář na únor 1712 obsahoval 30 dní (zdroj: www.tondering.dk)

Mylně se traduje, že také v Sovětském svazu měl únor 30 dní. Tam od roku 1929 zavedli pracovní týden o 5 dnech, ale v tomto případě šlo jen o bizarní experiment sociálního inženýrství – jak co nejefektivněji rozdělit pracovní dobu a co nejvíc vyždímat pracovní sílu dělnictva a rolnictva (k jejich vlastnímu prospěchu, samozřejmě – žádné vykořisťování, pozor na to!!!).

Sovětský kalendář, 1930

Sovětský kalendář na rok 1930 s barevně vyznačenými dny v pětidenní periodě pracovního kolotoče.

Sovětský kalendář, 1933

Později se přešlo na šestidenní cyklus (5 dní práce a jeden den volna), jak ukazuje kalendář na rok 1933. V pozadí ale stále zůstává gregoriánský kalendář. (Oba obrázky pocházejí z Wikipedie.)

Z obrázků je vidět, že se používal po celou dobu (od roku 1918) kalendář gregoriánský, takže únor měl i v Sovětském svazu, zemi pokud jde o kalendář naprosto neomezených možností – vždyť zítra tam znamenalo včera – vždycky jen 28 nebo 29 dní.

P.S. Tento článek vznikl značným rozkošatěním přípravy na rozhovor pro ČRo Plus, odkud přišla inspirace se 30. únorem zabývat. Dáno v Hradci Králové dne 30. II. 2016.

Převzato z blogu JanVesely.bigbloger.lidovky.cz se souhlasem autora.
Autor je pracovníkem Hvězdárny a planetária v Hradci Králové



Volvo XC70 D4 AWD SUMMUM, NOVÝ VŮZ !
Volvo XC70 D4 AWD SUMMUM, NOVÝ VŮZ !

r.v. 2015, naj. 8 km, diesel, 1. majitel
1 120 000 Kč (s DPH)






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.