Návštěvník Karibiku si má z čeho vybírat. K dispozici má zajímavé a přitom pateticky chudé černošské Haiti, druhou nejstarší republiku v této hemisféře, nedaleko pak španělsky mluvící diktaturu kubánskou v někdejším stylu sovětském, lze se tu v Guadeloupe a na Martiniku setkat se světem nadále důkladně francouzským, neodkolonizovaným stejně tak, jakým zůstávají holandské majetky ABC (Aruba, Bonaire, Curacao), letadlo může přistát na ostrůvku St.Marten, kde jedním směrem je francouzská půlka a opačným směrem holandská. Bývalé britské državy se osamostatnily, nadále však setrvávají pod společným deštníkem Commonwealthu s dopravními předpisy pohybovat se na levé straně vozovky. Ostrovy dost velké, s obyvatelstvem početným jako například Jamajka, jiné pak ostrůvečky miniaturního rozsahu. Oblast se táhne od Bahamských ostrovů v těsném sousedství Floridy až po Trinidad, odkud už je na dosah jihoamerická pevnina.

A necelých sto kilometrů od Trinidadu s jeho obyvatelstvem černošským a též indickým dorazíme na Grenadu, bývalou součást britské koruny a značné jablko mezinárodního politického sváru osmdesátých let. Všeho všudy 34 krát necelých 20 kilometrů, s obyvatelstvem v počtu 100 tisíc, velikost Olomouce. Ostrov proslulý nikoliv syrečky, ale kořením - skořice, hřebíček a zejména nutmeg, čili muškátový ořech, světové jeho centrum. Na rozdíl od šíré ploché Hané zde převládají kopce do výše téměř 700 metrů, silničky se divoce klikatí v hodně zeleném terénu. Je co očichávat, na co koukat, turisté cvakají fotoaparáty. Z téhož místa lze pozorovat radikálně odlišný mořský břeh - pláž bělostná jedním směrem, pláž černá, s pískem sopečného původu směrem druhým. Sličný tam přístav St.George´s, též s lékařskou fakultou pro americké studenty, jimž se nepodařilo dostat na některé domácí učiliště a ti se pak dostali do centra mezinárodního konfliktu.

V sedmdesátých letech jsem se na Grenadě seznámil a spřátelil s českým knězem. Otec Bernard, občanským jménem dr. Radko Kadlec, absolvent Univerzity Karlovy i té v Oxfordu, byl příslušníkem řádu dominikánů, štíhlý muž, vysoká impozantní postava s laskavým smyslem pro humor. Na ostrov přijel s banánovou lodí v roce 1950, pokřtil naprostou většinu všech ostrovanů a jak jsem si ověřil, s většinou se zřejmě znal i osobně. Takže nepřekvapí, že i on se stal – musel stát – součástí následného vnitropolitického dramatu s mezinárodním dopadem.

Při mé první návštěvě v tamější tropické kráse už převládal nelibý pach diktatury. Samozvaný vůdce a podivín Eric Matthew Gairy v našem též nepříjemném roce 1948 zorganizoval povstání zemědělské chudiny proti plantážníkům: pálilo se, rabovalo, krávy zabíjeny, kakaovníky a muškátové stromy podtínány. Jak už to tak bývá, vládce lid využil a zneužil, aniž by ale zcela ztratil sympatie zejména nejstaršího obyvatelstva. Velice pověrčivý Gairy se strachoval, že mu jeho nepřátelé uškodí čarodějnictvím. Své prostoduché stoupence nabádal k netoleranci a udavačství, nařizoval, aby děti ve školách odříkávaly rouhavé modlitby, které on osobně formuloval. Vzniklo opoziční hnutí JEWEL (zkratka pro mravní a hospodářskou obrodu), které vedl v Anglii vystudovaný Maurice Bishop. Když posléze v potyčce s Gairyho gorilami utrpěl zranění včetně zlomené čelisti, český kněz Bernard ho ukrýval a ošetřoval.

Gairy měl významnou slabůstku: UFO. Mystérii mimozemským návštěvníků věnoval mimořádnou pozornost a když v lednu 1979 v New Yorku na Valném shromáždění OSN poučoval delegáty o tomto tématu, doma na ostrově došlo k převratu. Došlo k ustavení údajně lidové revoluční vlády v čele s Bishopem, jenž se vbrzku pustil do budování socialismu podle kubánského vzoru a též do sebesatelizace podle východoevropského vzoru. Ze všech zemí západní hemisféry jen Kuba a Grenada podporovaly v OSN sovětskou internacionální pomoc v Afghánistánu. Na domácí půdě Bishop začal vydávat zákony vlastním jménem jako středověký monarcha. Původní koaliční partneři likvidováni, organizace rozpuštěny, noviny zastaveny. Zavedena kontrola korespondence a dopisy z Grenady mi přicházely buď rozlepené, nebo vůbec ne. Kuba zahájila dodávky mnohostranné pomoci. Přijížděli jak lékaři, tak političtí poradci, došlo k budování velkého letiště a brzo na ostrov dorazilo víc zbraní, než měl k dispozici zbytek celé karibské oblasti dohromady. Tajná policie si rozdělila ostrov na okrsky a vytipovala potenciální nepřátele režimu, zejména podle třídního původu a náboženského přesvědčení.

Podařilo se mi získat tlustý sborník dokumentů z oné doby. Hemží se nálepkami maloburžoazie, vrchní maloburžoazie, buržoazie, národní buržoazie. Pak že se zlověstné zkušenosti na světě neopakují! Něco takového jsme u nás také zažili, tak asi vypadalo partajní rokování kolem Února 1948, napadlo mě. A přece se tu lišilo cosi podstatného – totiž jakási intimnost zamýšlených krutých kroků. Na ostrově, kde se lidé osobně znají, nepřítel určený ke zničení není někdo úplně cizí, neznámý, anonymní. Jinak se shazují bomby na nepřátelskou zem v nedohlednu a jinak chutná moc při škrcení chřtánu souseda, s nímž jsem chodíval na pivo. Grenadský žalářník chodil s žalářovaným do školy a teď aby se potřebám revolučního násilí díval neanonymně, chladnokrevně do očí.

Rovněž mě přes nos praštila nepřirozenost jazyka a politických kategorií – kulturní revoluce, proletářský internacionalismus, zvyšování třídního uvědomování mas, Lenin, NEP, to vše na ostrově s donedávna vlídnými, usměvavými obyvateli značně totožných, vesměs chudobných domečků.

Přemíra dokumentů, například:

Seznam zatčených – jména, poslední bydliště. Deset stran hustě na stroji. V razii 16. prosince 1980 v usedlosti Mt.Rich sebráno 15 ostrovanů.

Zpráva Státní bezpečnosti premiéru Bishopovi o zavedení špiclovské sítě na ostrově (confident persons). Seznam důstojnických kádrů, u některých jmen poznámka “Studies USSR”.

Top secret dokument o podezřelé ideodiverzní činnosti otce Bernarda Kadlece z Československa. V textu připsané, vesměs nečitelné poznámky, ruka to premiéra Bishopa, jehož tento náš podezřelý krajan kdysi ošetřoval.

Dopis od generála Hudsona Austina adresovaný Juriji Andropovovi - vyjádření díků za obrovskou (tremendeous) pomoc poskytnutou grenadským ozbrojeným silám, s žádostí o další pomoc v trénování tajné policie.

Major Louison, křestním jménem Einstein (zdali pak ho takto křtil náš otec Bernard?), náčelník generálního štábu, jednal v březnu 1983 s maršálem N.V. Ogarkovem, taktéž náčelníkem generálního štábu. Dva měsíce poté Einstein obdržel diplom od VYSTREL ACADEMY se specializací “motorizovaná pěchota” a “velitelská taktika”.

V Havaně podepsaná smlouva o dodávce zbraní pro rok 1981, s dlouhým seznamem zboží, vše dodáno zadarmo.

V Moskvě podepsaná smlouva téhož druhu pro období 1982-1985. Dlouhý seznam zboží včetně 50 obrněných vozů, 13.000 granátů, 1.500 (patnáct set!) důstojnických opasků, 50 kilometrů polního kabelu k snadnému pokrytí ostrova.

Sovětští soudruzi poskytli další šlechetné dary, očíslované abecedně, od A do M: od 2 autobusů po 12 magnetofonů, 6 anglických psacích strojů, 4 guillotiny a 2.000 skládacích židlí – snad pro diváky, svědky řízného převýchovného počínání.

Československý podíl na internacionální pomoci, faktura Čechofrachtu Praha (ref.144/80664) o dodávce 1.250 beden s raketovými hlavicemi, tedy několik beden pro každou grenadskou vesnici.

Podstatnou část fasciklu tvořily záznamy ze schůzování politbyra a ústředního výboru strany. Materiály většinou, ale ne vždy zcela nudné, jako například:

Na přetřes politbyra se dostal dopis, který Bishopovi poslal náš krajan Bernard. Stěžoval si, že při návštěvě vězně v nemocnici došlo ke konfliktu s hlídačem. Politbyro stanovisko nezaujalo.

Zpráva delegace o účasti na Mezinárodním kongresu žen v Praze. Ubytování v hotelu Praha, líbilo se jim tam, československé soudružky poskytly excellent treatment, na kongresu prolouskáván americký imperialismus, téma všem srdcím nejbližší.

Sovětský velvyslanec Šašněv projevil nelibost, že mu nejsou zasílány všechny stranické materiály.

Rezoluce ÚV: Mnozí hodnotní občané se vyhýbají vstupu do strany. Ulévají se z politického školení. Soudruzi chodí pozdě na schůze. Disciplinární řízení, varování a důtky jsou v běhu.

Vznesen dotaz, zda šestihodinové ideologické školení v sobotu bylo vskutku nutné.

Soudružka Phillis Coardová si stěžovala, že mnozí soudruzi, včetně těch nejpřednějších, se dosud nezbavili maloburžoazních přežitků.

Dokument číslo 105 o předepsaném školení pro nejvyšší nomenklaturu. Jako studijní materiály J.V. Stalin, Dialektika, a J.V. Stalin, Základy leninismu.

Dok.č.111: Zasedání v srpnu 1983. “Soudruzi jsou ve vážném stavu demoralizace, dobří soudruzi žádají opustit stranu,” prohlásil generál Hudson Austin.

Dok.č.113: Mimořádné zasedání ÚV. Nepočíná si leninsky. Hlavní přičinou je nerozhodné vedení s. Bishopa. Bishop se zmiňuje o konspiraci. Jeden soudruh ho obviňuje, že je krobián. Druhý soudruh ho obviňuje, že je přílišně se izolující individualista. Všichni přítomní soudruzi citují Marxe a Lenina.

- - -

V září 1983 Bishop odjel na soudružskou návštěvu do Československa a v říjnu v rámci vnitrostranické rozmíšky byl svržen a uvězněn. Podařilo se mu uprchnout, ale byl lapen a odstřelen spolu s dalšími soudruhy. Jeho těhotnou milenku a ministryni školství Jacquelinu Creftovou nezastřelili, ale utloukli k smrti. Noví vládci a Bishopovi staří spolupracovníci Bernard Coard a Hudson Austin vyhlásili stanné právo a stav věru mimořádný, totiž totální zákaz vycházení z domu, 24 hodin denně. Kdo se ukáže na ulici, bude zastřelen. Dokonce i Fidel Castro charakterizoval ultraradikála Coarda jako Pol Pota karibské oblasti.

Celý národ byl de facto uvržen do domácího vězení. V něm dlel též sir Paul Scoon, oficiální hlava státu. Jemu se podařilo propašovat ven prosbu o pomoc k regionální organizaci (Organization of East Caribbean States), OEEC se obrátila na Washington a ten promptně vyhověl. Však se na ostrově přítomní Američané, včetně 700 studentů mediciny, dostali do krajně nebezpečné situace. Jaká to příležitost zmocnit se rukojmí dle iránského precedentu s diplomaty!

K invazi došlo 25. října a za tři dny bylo po všem.

Rudé právo, 8. října 1983: Na pozvání ÚV KSČ a vlády ČSSR přicestovali nejvyšší představitelé strany a vlády Grenady v čele s Mauricem Bishopem. Uskutečňují revoluční přeměny, společně s revoluční Kubou usilují, s národně osvobozeneckým bojem solidarizují, probíhá nadějný rozvoj mezi naší socialistickou zemí a Grenadou.

Rudé právo, 22. října: Revoluční vojenská rada převzala veškerou moc. V průběhu ozbrojené srážky zahynul bývalý předseda vlády Maurice Bishop a několik ministrů.

Rudé právo, 4. listopadu, z úvahy Stanislava Oborského: “Grenada varuje všechny naše občany: CO BY UDĚLALI S NÁMI: Američtí okupanti zatýkají a popravují především členy grenadského lidu, nového hnutí JEWEL. To je přesná kopie postupu hitlerovců v okupovaných zemích: nejdřív fyzicky zlikvidovat komunisty. A je strašlivější a odpornější, hnusnější a zákeřnější… Takový je agresor na Grenadě. My, Československo, se mu také nelíbíme. Neměli bychom na mapě v jeho Ovální pracovně být. Jsme totiž socialistické Československo. Ronald Reagan by nás nejraději vymazal z mapy. Co by asi udělal s námi, kdybychom byli osamocení? Jenže nemohou.”

Zloduch Reagan přijel na Grenadu a dostalo se mu – na rozdíl od královny Alžběty, hlavy britského Commonwealthu - tuze bouřlivého přivítání. Grenaďané jásali a požádali o připojení ostrova k USA, čemuž Washington ovšem nevyhověl.

V prosinci 1986 soud – porota sedmi mužů a šesti žen - vynesl rozsudek: Hudson Austin, Bernard Coard, jeho mimořádně zuřivá manželka Phillis a několik dalších, méně významných usilovatelů o lepší příští, se provinili mnohonásobnou vraždou.

V prosinci 1987, tedy rok poté, jsem dostal od otce Bernarda dopis, z něhož vyjímám: “Snad nejdůležitější z mých úkolů jsou návštěvy 20 mužů a jedné ženy odsouzených k smrti, většinou v souvislosti s “popravením” premiéra Bishopa a jeho věrných. Je to úkol smutný a rozrušující. Mohu s každým strávit jen několik málo minut, a to skrze malý otvor v železných dveřích cel. To nelidské křídlo oni sami kdysi postavili pro disidenty. Překvapí Vás, že jde o mladé, inteligentní, vzdělané a věřící muže s krásnými způsoby a že se na mou návštěvu vždy těší. Je strašné, co doktrina z lidí nadělá. Upřímně a vděčně, Radko – Bernard.”

K popravě nikdy nedošlo. Otec Bernard nadále působil na ostrově a křtil nové občánky. Avšak krátce poté zemřel.

K O N E C