19.4.2024 | Svátek má Rostislav


GLOSA: Žvanit v New Yorku

24.9.2016

Prolévají-li krev „nestáty“, OSN s tím nic nenadělá

Nazývá-li člověk s poslaneckým mandátem parlament žvanírnou, je to špatně. Posiluje nedůvěru, místo aby využil svůj mandát. O žvanírně by měl mluvit spíš na adresu Valného shromáždění OSN. Ano, zní to arogantně, ale je to bohužel tak. Tam může vystoupit zástupce každého státu bez diskriminace. Ale ať řekne cokoliv, dobře ví, že jediným účinným mandátem (rozuměj: právem veta) disponují jen stálí členové v Radě bezpečnosti. V tom je zádrhel OSN coby reprezentativního shromáždění celé zeměkoule.

Barack Obama i Miloš Zeman mluví na Valném shromáždění jen pro publikum, ne pro hybatele politiky. Jediný okamžik v historii OSN, který to klišé porušil, se odehrál před 66 lety, když – jen díky nepřítomnosti sovětského delegáta – byla komunistická Korea označena za agresora a vyslány mezinárodní jednotky proti ní. To už se opakovat nebude, i proto působí Valné shromáždění jako žvanírna. Ne že by tam nepadala rozumná slova, ale ani taková s ničím zásadním nepohnou.

OSN nemá tankové divize ani strategické bombardéry. Hodlá-li někam poslat modré přilby, „obě strany konfliktu“ s tím musí souhlasit. V tomto smyslu je pro krveprolití v Sýrii nepoužitelná. Ale jeden by si pomyslel, že může fungovat alespoň jako arbitr. Že právě v OSN by se mohly řešit otázky typu kdo a jak napadl humanitární konvoj v Sýrii. Bohužel. Sama OSN den poté uvedla, že není s to rozhodnout, zda šlo skutečně o letecký útok, natož zda ho provedly ruské stroje.

Byly časy, kdy OSN měla své renomé, kdy třeba udržovala příměří mezi Izraelem a jeho sousedy. Jenže v době, kdy mezi sebou neválčí státy, ale „zelení mužíci“ či džihádisté, se OSN nevyhnutelně stává čímsi jako žvanírnou.

LN, 22.9.2016