Obdobně jako jednotlivci si i společnosti o sobě vytvářejí falešné představy. Na školách se učí, že se lidstvo přechodem od zemědělství k průmyslu osvobodilo od přírodního rytmu práce, který byl založen na střídání ročních dob. Umělé osvětlení měst pak zbavilo člověka závislosti na střídání světla a tmy, noci a dne.

Cyklický čas tak údajně byl nahrazen časem přímým, který postupuje od jedné změny k druhé - od vynálezu parního stroje ke spalovacímu motoru, od telefonu k mobilu...

Skutečnost je ale jiná: Přírodní cykly byly nahrazeny cykly ekonomickými a právními (dostatek příkladů nalezne čtenář v jednom z mých předchozích článků - Cykly českého zákonodárství). Lidstvo se z cyklického času nevymanilo, jen nahradilo střídání jar a podzimů střídáním předpisů a rozhodnutí, střídáním zavedeno-zrušeno, zavedeno-zrušeno...

Od dvacátých let minulého století se na Západě mluví o zradě vzdělanců; nejpozději od osmdesátých let minulého století se ovšem mělo začít mluvit taky o zradě manažerů. Byla to manažerská rozhodnutí, která předcházela přesunům západních firem do zemí Třetího světa, hlavně samozřejmě do Číny. Manažeři, kteří vděčili svým společnostem za to, že se v nich naučili mluvit a že se naučili dalším dovednostem, které jsou nezbytné pro získání a výkon manažerských pozic, necítili investice, které do nich jejich vlastní společnosti vložily, jako vklad, který je třeba splácet.

Pročínská politika prezidenta Zemana nevyplývá z výhodnosti spolupráce s Čínou pro české firmy. Jeho podpora expanze firem, jako je německá Škodovka či nizozemský Home Credit, není výhodná ani pro český stát. Je napodobením jednání západních korporací a jako taková patří do kategorie napodobování nesprávných vzorů. To je důvod, proč tato politika stále více připomíná mexické dobrodružství rakouského arcivévody Maxmiliána. Ne snad že by Zeman usiloval o čínský trůn; napodobuje ale jednání, s kterým si dnes západní státy nevědí rady a proti kterému se dnes do jisté míry snaží bránit, navíc zmatečným způsobem.

Podíváme-li se na věc z jiného úhlu, mohou-li Češi dlouhodobě zásobovat svými lékaři zdravotnictví vyspělých zemí, proč by český prezident nemohl udělat taky něco pro jejich firmy?