Miloš Zeman dosáhl svého cíle. Odmítl podepsat jmenovací dekrety tří navržených profesorů a na jmenovacím aktu se místo slavnostní atmosféry skloňovalo jeho jméno ve všech pádech.

Slavnostní předávání profesorských dekretů se tentokrát konalo nejen bez prezidenta, ale i ministra školství a tří profesorských „kandidátů“, které Zeman odmítl.

Zatímco Zemanova neúčast jen dokládá jeho snahu rozhodovat o všem, kde cítí jen trochu šance na zviditelnění, neúčast ministra školství je produkt rezignace Marcela Chládku na jeho funkci. Slavnostní projev tak přednesl mimo jiné jen náměstek ministra školství pro vysoké školy a výzkum Jaromír Veber.

Všichni řečníci se ve svých projevech tak či onak zabývali Zemanem, takže duch českého prezidenta se snášel na jmenované profesory a profesorky a změnil atmosféru slavnostního okamžiku v jakousi „revoltu“ vůči prezidentovi.

Řečníci tak propásli jedinečnou možnost přejít s „profesorskou“ velkorysostí všechny prezidentovy přešlapy v této kauze. Místo slavnostního aktu pro jmenované profesory a jejich rodinné příslušníky se „řešil“ Zemanův postoj. To je ale přesně to, po čem Miloš Zeman toužil a touží. Jeho „duch konfrontace a bonmotů“ opět slavil okázalé vítězství. A stačilo jenom málo - postoje Zemana ignorovat. Nic jiného si totiž za výkon ve své funkci nezaslouží.

www.janbarton.cz
Převzato se svolením autora z JanBarton.blog.idnes.cz