Ze štvanice, jaká se rozpoutala po vyhlášení prezidentské amnestie, mi běhá mráz po zádech. Nerad bych tímto textem přispíval k tomu nekončícímu proudu řečí, osočování, útoků i nečetných a v nenávistném křiku mainstreamu se ztrácejících obhajob prezidentova rozhodnutí, avšak nemohu mlčet. Budu ale stručný.

     Jeví se mi být neuvěřitelným, co za reakce amnestie vyvolala. Jistě, nemusí s ní každý souhlasit, ani já z ní nejsem nadšen, leč nechápu, jak si někdo může dovolit napadat a zpochybňovat právoplatné a legitimní rozhodnutí hlavy státu tak nehorázným způsobem. Aby mi bylo dobře rozuměno, já sám s amnestií nesouhlasím a představa, že se ze dne na den dostane na svobodu takové množství (byť stále ještě malé v porovnání s amnestií havlovskou) nezřídka dosti pochybných existencí, které veřejnému pořádku jistě nepřidají, mne příliš neuspokojuje. Dal bych přednost spíše dílčím milostem, i když po předchozích zkušenostech soudím, že i takový postup by – především ze strany médií – vyvolal zcela nepřiměřenou kritiku. Takže nejlepší by asi bylo připomenout dvacetileté výročí vzniku České republiky vojenským defilé. Ostatně to by mé nátuře vyhovovalo nejvíc; to je však pro téma tohoto článku vedlejší.

     Musím zde vyzdvihnout zásadové stanovisko ministra spravedlnosti Blažka, jenž si – navzdory mediální frontě – stojí za svým, což nelze říci o jeho kolegovi z ministerstva zahraničí. Právě média opět ukazují svou pravou tvář. Nenávistná kampaň, již započala, se bezmála blíží lynči. Ve chvíli, kdy prezident vyslovil své rozhodnutí o amnestii, mě ani nenapadlo, jaká smršť se strhne, očekávaje leda pár kritických výtek ovšem s tím, že každý uzná, že jde o plné právo prezidenta republiky, a že jej tedy bude plně respektovat. Domnívám se, že takový postoj je přirozený. Jak zvrhle se zato chovají média a na ně napojené struktury, jež se opět daly do pohybu jako ostatně vždy, když se naskytne možnost pošpinit a pošlapat osobnosti s odlišným světonázorem! Levičácká fronta toho využila i tentokrát, rozeštvávajíc ty nejnižší pudy lidu. A dlužno dodat, že je v tom dobrá.

     Naší pozornosti by nemělo uniknout ani to, že vicekancléři Hájkovi chodí nenávistné zprávy hrozící likvidací jeho rodiny, že neúspěšný pretendent prezidentství Okamura chce Václava Klause obvinit z vlastizrady, advokát Láska vyzývá k tomu, aby byl již navždy ignorován, aby nemohl nikde exhibovat, a advokátka Marvanová vypravuje, jak jeho krok ubližuje obyčejným lidem, čímž ke klidu zrovna nepřispívá. Běhá mi z atmosféry, která se kolem našeho prezidenta uměle a záměrně vytvořila, mráz po zádech.

     Bylo mi smutno, když jsem si pročítal moudré výroky sedmi řeckých mudrců. Jeden z nich, Kleobulos, řekl krom jiného toto: Míra je nejlepší. Je třeba ctíti otce, ochotně naslouchati a ne mnoho tlachati, nenáviděti bezpráví, zachovávati zbožnost, občanům raditi co nejlépe, nedělati nic násilím a odklízeti sváry. Co se děje dnes? Pravý opak – a to je věru zlé.

http://zemanek.webnode.cz