24.4.2024 | Svátek má Jiří


GLOSA: Zatuchlé politické zákulisí

14.1.2011

„Kdo chtěl ochránit Jiřího Paroubka před knihou?“ táže se sugestivně tisk. A vrší se i další otázky. Proč? Jak? A na čí náklady?

Bohumil Ďuričko poté, co byl odsouzen za vraždu Václava Kočky mladšího, zplodil knihu, v níž se rozepisuje také o Jiřím Paroubkovi. A to tak, že prý komusi stálo za to před volbami odkoupit autorská práva a dílko utajit před veřejností. Ďuričko tvrdí, že mu tímto pomohli sociální demokraté pokrýt náklady na odškodnění rodiny oběti a na soudní výdaje. Věřit mu můžeme, ale nemusíme, poněvadž žádný jiný svědek, který by upřesnil, kdo údajné peníze poskytl a odkud je vzal, se zatím nepřihlásil. Rozpočtu Lidového domu se tato transakce mohla dotknout stěží. K zbylým variantám patří soukromá pokladnička Paroubkových či nějaký štědrý mecenáš. Investigativci tápou. Jisté je jenom to, že kniha byla a není a že vypečený spisovatel chystá novou, ale se starým obsahem. Podle Jiřího Paroubka jde o dehonestaci, kterou mu slíbil Jaroslav Tvrdík.

Když si politik nevhodně vybere přátele, v tomto případě pana Ďurička, nebo když se pyšní prostořekou manželkou, je to jen jeho smůla. Jiný rozměr však už má výběr spolupracovníků, jímž se lepí aféry na paty. Zeman měl svého Šloufa, Topolánek Dalíka, Drobil Knetiga. Grossovi věrní jsou propíráni v souvislosti s privatizací Mostecké uhelné. Paroubek teď v temných barvách líčí před volbami nepostradatelného Tvrdíka. Ještě větší potíž nastává, když se jedná o rádce či intrikány politicky nesmrtelné. Zatímco držitelé státních a stranických funkcí přicházejí a odcházejí, lidé v pozadí často zůstávají. V sociální demokracii se šušká, že to je též osud pana Tvrdíka, jehož služeb má využívat uchazeč o partajní předsednictví Michal Hašek.

Něco podobného se ale klidně může přihodit i Bohuslavu Sobotkovi, Petru Nečasovi nebo Miroslavu Kalouskovi. Všichni špičkoví politici mají potřebu opírat se o někoho sběhlého a všichni špičkoví politici jsou pod náporem lecjakých obchodníků s teplou vodou. Proto pokud chceme posílit důvěru občanů v politické mechanismy, nestačí vykroužkovat kandidující dinosaury. Mnohem důležitější je vyvětrat politické zákulisí. Příkladem může jít příští předseda ČSSD, který bude představen v březnu. Přinejmenším zkušenosti jeho předchůdců by jej měly motivovat, aby zkontroloval, kdo mu kryje záda a není-li dotyčný víc přítěží než přínosem.

Psáno pro ČRo1