V televizních zprávách sice Ukrajinu postupně odsouvají na druhé místo různé důležitější záležitosti (jako třeba zmizelé letadlo), ale pro mne je pořád tématem číslo jedna. Dokonce jsem tuhle vedla o to, co se tam vlastně děje, několikahodinový spor a jen jsem žasla. Sporů jsem vlastně vedla víc, i když tak dlouhý jen jeden, a nápadné mi byly hlavně argumenty protistrany.

Když podle mého soudu odbíhaly od tématu – jako třeba že uznáním Kosova se narušil princip neměnnosti hranic –, snažila jsem se nenechat zatáhnout do diskuse o Kosovu, když je řeč o Ukrajině. Dalším krokem pak obvykle bývá, že Spojené státy jsou imperialističtější než Rusko… inu, jak se to vezme. Není mi známo, že by se po válce Severu proti Jihu občané některého státu USA ještě někdy snažili odtrhnout od unie. Zato dobře vím, jak o obnovení suverenity usilovali občané řady sovětských republik… Pokud jde o argumenty, které s Ukrajinou souvisejí přímo, většinou při takových sporech slýchám o ukrajinských fašistech. Fašisté se nepochybně na Ukrajině najdou (u nás ne? v jiných evropských státech ne?), ale že by na kyjevském Majdanu a v ostatních městech demonstrovali za odchod zkorumpované vlády převážně ukrajinští fašisté? To je přece nesmysl. A že si na veřejných protestech přihřeje polívčičku kdejaký extremista, je snad obecně známo; pokud není, být by mělo, měly by se to učit děti v občanské výchově, nebyl-li takový předmět zrušen v rámci vyrovnání se s minulostí.

Argument, že připojovat takovou rychlostí Krym k Rusku je ve frapantním rozporu s garancí územní celistvosti, kterou mimo jiné Rusko poskytlo Ukrajině v roce 1994 výměnou za to, že se Ukrajina vzdala jaderných zbraní, je podle mého názoru nevyvratitelný. Ne ovšem pro mé odpůrce: ti zamávají vlajkou a vytáhnou do útoku s Kosovem. (Málem jsem napsala s Kozovem, jak jsem měla na mysli pořekadlo já o voze, on o koze.)

Když přijde řeč na názor Vladimira Putina, že Rusko musí své občany hájit všude na světě (obvykle se taková ochrana provádí konzulárně), začínám ryčet. Že by Rusko muselo hájit své občany na Krymu? Před ukrajinským nacionalismem? On někdo viděl na Krymu nějaký ukrajinský nacionalismus?

A že prý mají národy (jako ruský) právo na sebeurčení, a proč by se tedy neodtrhl ten ruský národ na Krymu od Ukrajiny, když v ní nechce sídlit. Svrbí mě jazyk, abych se zeptala, proč se tedy nemohl odtrhnout čečenský národ od Ruské federace, když chtěl. Ale radši mlčím – jednak nechci o koze, když ten druhý o voze, a jednak opravdu nechci slyšet, že Čečenci jsou muslimští fanatici. Nebaví mě ta předsudečná klišé a taky se ve sporu nechci nechat unášet vztekem.

Jen mi v hlavě vytrvale straší představa, kde všude by se mohly chtít ruské komunity odtrhnout od mateřské země a požádat – samozřejmě v zájmu svého sebeurčení – o připojení k Ruské federaci. Ve Spojených státech to zajisté nehrozí, ale tady, v "blízkém zahraničí"? A kde jsou vlastně hranice "blízkého zahraničí"? Na mapě je nenajdete.

LN, 21.3.2014