Všichni jsme to čas od času zažili - někde ve sklepě nebo na půdě se najdou (nejčastěji při úklidu) staré noviny. Můžeme je vyhodit nebo se podívat, o čem se psalo dřív. Někdy je to humorné, jindy spíš otřesné.

Do benzínu se dnes přidává cokoliv. Někdy to ničí jen motor, jindy zase přírodu. Ceny ropy kolísají, ne z nějakého nedostatku, ale ze snahy na ní co nejvíc vydělat. Uskladnit benzín v kanystrech ve sklepě nebo v garáži se – mírně řečeno – nedoporučuje.

Naštěstí existují vynálezci, kteří myslí na všechno. Tekutý benzin se dá zabalit do zvláštní hmoty, která pak v nádrži zmizí. Samotná hmota je nehořlavá.

To ovšem ještě není nic proti vynálezu pevného, nevýbušného a hlavně nehořlavého benzínu. Jelikož je nehořlavý, nevznikají z něj nějaké škodliviny. Domyšleno do důsledků, jde o perpetuum mobile. Nehořlavý benzin se logicky v nádrži nespotřebovává, vydrží tedy nekonečně dlouho.

Zároveň jde o první skutečně ekologické palivo. Do naprosté dokonalosti mu chybí maličkost - není obnovitelné. Ale proč obnovovat něco, co je trvanlivé?

Kontrolní otázka: Věříte opravdu tomu, co noviny píší dnes? Nebo snad dokonce zprávám v televizi a rádiu?

(Článek o pevné pohonné látce vyšel v Haló, nedělních novinách, 12. září 1948)

Převzato se souhlasem autora z jeho blogu na Drabek.bigbloger.lidovky.cz