29.3.2024 | Svátek má Taťána


GLOSA: Za Klause je třeba se stydět!

1.9.2011

Hlavními tématy poutajícími mediální pozornost během mého pobytu v zahraničí byly finanční krize, problémy migrace a terorismus. Tedy skutečně palčivé otázky, jimiž se v civilizovaných zemích éry globalizace přirozeně zabývají odborníci, politici i novináři. Nejenom proto mi první české noviny, které se mi po několika týdnech dostaly do ruky při návratu do vlasti, doslova vyrazily dech. Celá úvodní strana byla věnována "boji proti homosexualismu", vyhlášenému a vedenému prezidentem České republiky a jeho okruhem proti "deviantům"!

Opravdu jsem se jistou chvíli odmítal smířit s tím, že se nejedná o nějaký špatný vtip. Zpravodajství a další domácí události mě ovšem přesvědčily, že toto je skutečně aktuální české politické téma. Tento fakt je pro mě coby českého občana šokující, odpudivý a nepřijatelný. Bez ohledu na osobní názory a preference, je v případě výkonu vysoké veřejné funkce nezbytné z oficiálních prohlášení zcela eliminovat hlášky tohoto typu. Je naprosto neakceptovatelné, aby prezident demokratického evropského státu na počátku 21. století veřejně hlásal xenofobní a fašoidní "názory".

Obsahově i formálně je Klausův "boj proti homosexualismu" minimálně evropsky unikátním. Jak je možné, že takto neskrývaně vyjadřuje xenofóbní postoje hlava země, která je v celé Evropě pokládána za nejvíce ateistickou a jejíž občané se - dle sociologických průzkumů - v řadě otázek (včetně homosexuality) jeví jako nadprůměrně tolerantní? Tento paradox lze pochopit především s přihlédnutím k anomálnímu mentálnímu světu Václava Klause, jehož lpění na vlastním profesorském titulu vyvolává v akademickém prostředí dlouhodobě smíšené dojmy rozpaků a trapnosti. Žádný skutečný odborník si totiž nedovolí fušovat do oboru, kterému nerozumí, nota bene nehlásá vlastní "moudra" s tak infantilní vehemencí, jakou lze u Klause dlouhodobě pozorovat. Na své rané období panelákového materialismu tedy Klaus navázal současným tragikomickým, paranoidním bojem s nejrůznějšími "ideologiemi", k nimž recentně přiřadil i "homosexualismus"... Zní to natolik absurdně, že by se tomu dalo zasmát, nebyla-li by to realita! Ponechme stranou, zda lze výrony "klausismu" vnímat spíše jako projevy českého chytráctví nebo českého hlupáctví, a neřešme ani to, že rozhodně nepřispívají k dobré reputaci České republiky v zahraničí. Svými otevřeně formulovanými postoji Klaus (a jeho okruh) již delší dobu společensky legitimizuje extrémistické názory. Je skutečně možné, aby se obdobným způsobem vyjadřoval prezident tohoto státu? Jaký toto může mít kulturně-etický dopad a co to může znamenat pro stále ještě dospívající českou demokracii?

heidelberg rathaus

Radnice v německém Heidelbergu v den "kontroverzní" Prague Pride (13. srpna 2011)

Martin Krummholz