Kim ukazuje Trumpovi, že není jediným partnerem

Na titul „muž roku“ aspiruje Kim Čong-un. Vždyť za necelých dvanáct měsíců se stal z opovrhovaného párie, tlouštíka, kterému Donald Trump posměšně říká „malý rakeťák“, osobností, jež si může vybírat. Osobností, se kterou se dvakrát setkal americký prezident Trump, a když z toho nic okamžitého nebylo, nabídl se ruský prezident Putin. I takto lze vnímat jejich setkání ve Vladivostoku.

Že z něj nevzejde nic konkrétního, nemusí trápit ani Kima, ani Putina. Není to horší výsledek, než jaký přinesly schůzky Kim–Trump v Singapuru a Hanoji. Ohledně prestiže na tom mohou vydělat oba. Kim demonstruje, že lídr USA není jediný, s kým lze jednat o „dealu“. (Není jím ani lídr Ruska: v záloze je ještě čínský lídr Si.) A své demonstruje i Putin.

Zaprvé známou věc, že působí racionálněji a uvážlivěji než Trump. Žádá-li Trump úplné jaderné odzbrojení Severní Koreje, aniž nabízí zásadní protihodnotu, působí neprofesionálně. Putin ve Vladivostoku zdůraznil, že Severní Korea potřebuje mezinárodní bezpečnostní záruky. Jistě, působí to jako kouzlo nechtěného: to říká lídr státu, který roku 1994 podepsal mezinárodní bezpečnostní záruky pro Ukrajinu (budapešťské memorandum Ukrajiny, Ruska, USA a Británie), leč pak anektoval Krym? Ale odráží to skutečné poměry i omezené možnosti tlaku na zemi, která se už stala jadernou mocností.

Zadruhé, Rusko se může rehabilitovat před světem ve vztahu ke Koreji a tamnímu konfliktu. Vždyť v červnu 1950, když Rada bezpečnosti OSN reagovala na agresi Severu vůči Jihu, Stalinova Moskva zasedání bojkotovala (na protest, že křeslo Číny držel Tchaj-wan). Tím se sama vyšachovala z rozhodování o válce (proto Američané v Koreji vystupují pod vlajkou OSN) i o jejím konci (proto příměří podepsali zástupci USA, Číny a KLDR, ale ne Moskvy). Putin coby lídr země, která stále více rehabilituje zejména zahraniční politiku Stalina, má teď šanci tento starý Stalinův krok napravit. Byl by hloupý, kdyby se o to nesnažil.

LN, 26.4.2019