Blíží se nám Vánoce. Banální fakt, ale kolik má rozměrů, když žijeme v pověstné globální vesnici! V Iráku, převážně šíitské zemi Středního východu, hledají „pod stromeček“ starověké artefakty. Třeba drahocenné sošky starých bohů, které se ztratily během války a okupace vedené fundamentalistickými křesťany typu George W. Bushe. Snad se na hledače po tanci smrti kolem zlatého telete usměje jiné zlaté prasátko. Život už jistě nikdy nebude stejný, život už nebude Bílý dům…

Sněhobílé nebudou letos svátky ani ve střední Evropě. Ve vzduchu se lesknou nepěkné ozdoby hospodářské recese, panuje holomráz rostoucího rozpočtového schodku a zebou přímrazky gest místních kovbojů, jimž jsme svěřili správu věcí veřejných. Všechno je to jedno tělo: americký radar, poplatky ve zdravotnictví, Lisabonská smlouva a české předsednictví EU či rozpočty pro bezvýchodnou expediční válku na Východě.

Křesťanský demokrat rodem z Tábora, nikdy probůh ne lidovec Kalousek, správce státní kasy, vzkázal vulgárně lidovým gestem také do Vatikánu i do Svaté země, kdo je tady globální vesničan. Zkrátka že o jeho narozeninách je jednička i Pánbůh prostřednosti, totiž předák občanské strany a vlády Topolánek. Původně mu sice vyčítal špatný leadership reforem, ale potom, co z reformního tažení uniká dušička, reformuje aspoň sám sebe. Úspěšné příklady šéfů, jak známo, táhnou. Kalousek se našel, radujme se!