I Donald Trump chce mír ve Svaté zemi, ale...

Novinář Charles Krauthammer kdysi karikoval utopické očekávání míru ve Svaté zemi. V biblické zoo v Jeruzalémě vedle sebe leží lev a beránek. Zírá na to naivní Zápaďan a ptá se: „Jak jste do dokázali?“ – „Snadno,“ zní odpověď, „každý den nové jehně.“ Když Donald Trump před pár dny přijal Benjamina Netanjahua, nedohodli nic konkrétního, a přece se ukázal zásadní rozdíl mezi postoji západní Evropy i donedávna Obamovy Ameriky a Ameriky Trumpovy. Ta jeho chápe logiku Krauthammerova příměru.

Kdykoliv přijde řeč na Izrael, už se vytahují výrazy „řešení v podobě dvou států“, „osady jako překážka míru“ či „stažení na hranice z roku 1967“. Trump na nich nebazíruje. Chce sice mír ve Svaté zemi a nezávislou Palestinu, ale v tom hlavním chápe izraelského premiéra. I když to řekl jen oficiózně: „Uvítám takové řešení, které si vyberou obě strany.“

Ano, jádro sporu není v detailech dohod, harmonogramech stažení, datu vyhlášení palestinského státu. Jádrem je něco daleko jednoduššího, ale i hlubšího. Palestinská reprezentace odmítá uznat legitimitu židovského státu jako takového. Teprve až ji uzná, až uzná právo Izraele na existenci, bude možné vážně jednat o detailech mírové dohody. EU odsuzuje osady, ale už ji nezajímá, že pro palestinskou reprezentaci jsou ilegálními osadami i města jako Tel Aviv. EU opakuje mantru „řešení v podobě dvou států“, ale už ji nezajímá, že palestinská reprezentace odmítá uznat židovský stát v jakýchkoliv hranicích – i v těch z roku 1967, na které se obecně přísahá.

V tomto smyslu by mohl Trumpův přístup k věci leckomu otevřít oči. Ale vykládejte to lidem, kteří Trumpa i Netanjahua považují málem za fašisty.

LN, 17.2.2017