Ale asi to nestačí. 170 miliard je za hranicí mé představivosti.

V Česku je zhruba 5 milionů daně platících výdělečně činných občanů. Pro jednoduchost rozdělím dluh vytvořený tímto schodkem rovnoměrně, i když z něj budu podle principu solidarity platit více.

Takže mne vláda zadluží 34 000 Kč plus úroky. Při úrokové sazbě 7 % na dvacet let to dělá cca 25 000 Kč. Takže tento úsporný rozpočet znamená, že na daních zaplatím 59 000 Kč jako kompenzaci letošního schodku.

59 000 jsou tři průměrné čisté měsíční platy. Tedy čtvrtina ročního příjmu.

Uvědomuji si, že v zastupitelské demokracii už z pouhého faktu, že je člověk občanem dané země, přecházejí na něj povinnosti, které mu vláda a parlament uvážou na krk. Ale je v tom háček. Současně já, jako soukromá osoba, bych měl být spoluvlastníkem své země. No a vláda, jako můj zaměstnanec, by měla tento můj majetek spravovat. Co bych ale udělal se správcem svého lépe představitelného majetku, kdyby mne bez mého výslovného souhlasu zavázal splatit dluh, který on sám při spravování majetku prošustroval například tím, že by si objednal nejdražší plot okolo zahrady v celé Evropě? Pravděpodobně bych mu a) nakopal řiť, b) zbavil bych ho funkce správce svého majetku, c) opět bych mu nakopal řiť, d) bych po něm chtěl zpátky neúčelně vyhozené peníze a e) bych ho zažaloval za pochybení při správě cizího majetku.

Co ale mohu udělat s vládou, která mne uvrtá do dluhu?