Jak funguje Sýrie po porážce společného nepřítele

Možná nastává doba, kdy se boj proti džihádistům Islámského státu v Sýrii bude jevit téměř jako idyla. Aby bylo jasno, to není bagatelizace IS ani jeho obětí. Ten postřeh naznačuje asi toto: dokud IS ovládal velká území v Sýrii a Iráku, dokud rozšiřoval svůj areál a rozséval smrt, byl v očích řady aktérů dobrou záminkou. Vědělo se, že v Sýrii se vojensky angažují Írán, Rusko či Turecko. Ale platilo, že když se kácí les, létají třísky. Že íránské, ruské či turecké jednotky mají i jiné cíle než vyčistit zemi od džihádistů. Ale ty námitky vždy propadly v pořadí priorit. Hlavní je přece porazit IS, zatímco ostatní průšvihy proti tomu blednou.

Turecká ofenziva proti kurdským milicím v Sýrii není první akcí svého druhu. Ale poprvé názorně ukazuje, jak to bude fungovat v Sýrii po potlačení IS. Tedy po porážce přímé hrozby i ztrátě užitečné masky. V tomto smyslu skončily „idylické časy“, jakkoliv s idylou nic společného neměly. Pokud pominul společný zájem (společná záminka) porazit IS, přicházejí s plnou silou zájmy nespolečné, zájmy té či oné mocnosti.

Teherán se tím ani příliš netají. Jeho zájmem je kontrolovat šíitský (či alávitský) pevninský koridor od Íránu přes Irák a Sýrii až po Libanon (území ovládaná Hizballáhem).

Moskva sleduje svůj zájem zachovat hranice Sýrie jako suverénního státu (který právě jako suverén může zvát ruské vojáky a pronajímat Rusku základny) a tím povýšit na silného mocenského hráče na Blízkém východě.

I zájem Ankary lze chápat. Turecko bylo konfliktem dosud nedotčené, ale mohl by se do něj skrze Kurdy rozšířit. Turecko tedy může – na rozdíl od Íránu a Ruska – svůj zásah v Sýrii zdůvodnit vlastním ohrožením. Turecko jako jediné z těchto zemí může mít podporu Západu včetně USA. Ale zásadní otázka zní: Věří Západ Turecku? Když Turecko předloni po pokusu o puč rozjelo masivní čistky, získalo cejch nedůvěryhodnosti. Přesvědčí Ankara s tímto cejchem spojence v NATO, že ji Kurdové skutečně ohrožují?

LN, 24.1.2018