Martin Schulz říká tvrdé „ne“ solidaritě s NATO

O Martinu Schulzovi, sociálnědemokratickém kandidátovi na německého kancléře, se říká, že je německou či levicovou verzí Donalda Trumpa. Něco na tom je. Sám to ukázal způsobem, jakým odmítl závazek k NATO.

Schulz je jako správný levicový Němec pacifista. Utrácení jako takové mu nevadí, ale výdaje na armádu na něj působí jako červený hadr na býka. Proto při setkání s novináři v Berlíně odmítl, aby německé výdaje na obranu dosáhly dvou procent HDP, jak žádali členové NATO v roce 2014. Jistě, ten závazek dodržuje jen pět členů aliance. Ale ti, kteří tak nečiní, to alespoň navenek považují za nesolidaritu s tím, že zjednají nápravu (klasickou ukázkou je Česko).

Ale kam s tím na Schulze, že. Kdyby byl standardním politikem, držel by se hesla „slibem nezarmoutíš“. Slíbil by dodržet solidaritu, kterou jindy tak rád káže ostatním – třeba kvóty pro běžence. Slíbil by zvýšit výdaje na obranu (z 1,2 na 2 procenta HDP). A až kdyby volby skutečně vyhrál a sestavoval vládu, by řekl například: chtěli jsme být solidární s NATO ve výdajích na obranu, ale koaliční partneři (možná to budou Zelení a postkomunisté) nás vydírali a podrazili. Ale protože Schulz je Schulzem, řekne už předem rázné a trumpovské „ne“.

Že tím vytočí USA, jež solidaritu ve výdajích NATO vyžadují? I ty Středoevropany, kteří po brexitu chtějí přimknout Česko, Slovensko, Polsko a Maďarsko k Německu a být s ním solidární? To Schulzovi nevadí. Zajímá ho jen solidarita, která mu hraje do not – třeba přerozdělování muslimů. Nezajímá ho solidarita, o kterou usilují jinak smýšlející. V tomto smyslu je Schulz skutečně Trumpem levice. Alternativu vůči Trumpovi chce budovat trumpovskými postupy.

LN, 12.4.2017