28.3.2024 | Svátek má Soňa


GLOSA: Trump bez tváře

11.11.2017

Získáte-li atomovku, můžete zesměšňovat kohokoliv

Dvoutýdenní túra amerického prezidenta po východní Asii připomíná éru, kdy se na takové cesty jezdilo ještě lodí. Ale některé věci se nemění. Třeba to, že na adresu Severní Koreje se používá jiná rétorika doma a jiná v oblasti, jež by byla možnou válkou přímo ohrožena. Nebo to, že jasných odpovědí na jasné otázky, na jaké byl Donald Trump zvyklý z byznysu, se v Asii nedočká.

V Americe mluvil prezident o ohni i vzteku, o tom, že jaderný režim Kim Čong-una vymaže z mapy. V Asii nabízí Kimovi jednací stůl a teprve pro případ jeho selhání hrozby: „Nedovolíme, aby byla americká města ohrožena zničením.“ Ale tím nikoho v oblasti nedojme. Všichni vědí, že s takovou hrozbou se dá žít. Ale s tím, že vás stále zesměšňuje zpovykaný severokorejský aparátčík, že vám stále ukazuje, že pravidla hry píše on, s tím se moc žít nedá. Trump zabředá do situace, která se ve východní Asii hodnotí jako ztráta tváře.

Trump jedná s lídry asijských mocností proto, aby se dozvěděl jejich recepty pro řešení krize ohrožující i jejich země. Ti ale jemu pochopitelné recepty nenabízejí. Proč Čína stále dodává Kimovi ropu? Proč odebírá jeho uhlí? Proč na všechny obavy z jeho agresivity i jaderných střel jen opakuje, že je zapotřebí dialog? Klíč vězí v tom, co se rozumí pod slovem dialog. Jeho špičkovou ukázkou by bylo, kdyby Trump jednal přímo s Kimem. Kdyby si z očí do očí vyříkali, jak se věci mají a že USA uznávají KLDR jako suverénní, legitimní stát. Ale to by pak Trump ztratil tvář zase doma. Byl by prvním americkým prezidentem, který byl před korejskými komunisty de facto kapituloval. Stálo by mu to za to?

LN, 9.11.2017