Chtěl jsem napsat velmi krátkou poznámku na téma televizních pohádek v průběhu vánočních svátků, do které mi zasáhl Miloš Zeman se svým popoledním projevem. Společný problém obou je však úplně stejný.

Je tak trochu příznačné, že v době současného, porevolučního a všeobecně podporovaného socialismu, rádi koukáme i na pohádky z padesátých let, které otevřeně velebí zvrhlou komunistickou ideologii. Naprosto ukázkovým příkladem jsou filmy Pekařův císař a Pyšná princezna. Nevím jak vám, ale mně se z nich skoro obrací žaludek, ač dokážu pochopit, že mnozí lidé konečné pasáže filmu raději ignorují, aby se mohli podívat na větší část jinak normálního pohádkového námětu. Problém je, že celý předcházející děj těchto pohádek k velkému bolševickému finále neúprosně směřuje a já, protože vím co bude následovat, mám problém s celým filmem už od začátku.

A sotva co na 2. svátek vánoční na obrazovce skončil uvědomělý pekař – revolucionář Werich, nastoupil socialista a eurofederalista Zeman velebící současnou vládu a chválící její hlavní protagonisty: bývalého komunistu, údajného agenta StB a razantního oportunistu Babiše, latentního komunistu Hamáčka a hardcore bolševika Filipa. No úžasné, co vám budu povídat...

Už se tím snad ani nevztekám. Lidé to zřejmě chtějí, asi je nám to vše souzeno. Mně nezbývá než sobě i ostatním do nového roku přát, tak trochu nerealisticky, alespoň o něco méně socialismu, více skutečné individuální svobody a méně buzerace od státu. A bolševikům všech barev zmar.

Převzato z JanPolanecky.blog.idnes.cz se souhlasem autora