Máme stejnou skepsi, ale nepředcházela jí solidarita

Jsme největšími skeptiky v rámci Evropské unie? Na první pohled to tak vypadá. Alespoň podle čísel ze srovnávací studie osmi politických národů, kterou vypracovala instituce Policy Matters. Češi jsou poslední mezi těmi, kteří vidí v EU šanci, a první mezi těmi, kteří v ní vidí riziko. Poslední mezi těmi, kteří by nechali EU rozhodovat o přijímání a přerozdělování běženců, a první mezi těmi, kteří v této oblasti požadují národní suverenitu. Jsou tedy Češi jakýmisi druhými Brity, přesněji Angličany? Jsou hlavními podražeči evropské solidarity? Jak se to vezme.

Často se cituje výrok připisovaný Churchillovi: „Věřím jen těm statistikám, které jsem sám zfalšoval.“ Jistě, v té studii nejde o falšování, ale už samotný výběr témat pro otázky může zavádět. Proč jsou největšími Evropany v oblasti migrace Italové a Němci? Není to i tím, že Itálie je – po Řecku – první na ráně a Německo jen za loňský rok přijalo přes milion lidí, takže obě společnosti logicky hledají pojistný ventil? Něco na tom asi bude, ale do tvrdě předložených čísel se takové nuance nepromítnou, i když u nás se o nich mluví i v hospodách.

Jenže o jiných aspektech se u nás moc nemluví ani v hospodách. Když už je nějaká společnost euroskeptická, je lichotivé být v jedné partě s Británií: hájit stejný postoj jako evropský pravzor demokracie. Ale uvědomujeme si vůbec, že euroskepsi Britů posílili především lidé – ti, kteří do Británie přicházejí pracovat, žít i pobírat dávky – z východu EU? Právě lidé jako my Češi? (I když mnohem větší díl představují Poláci.) Tento rozdíl se u nás moc nezmiňuje. Skepse Britů dosáhla kritické hodnoty až ve chvíli, kdy zjistili, že na svou evropskou solidaritu a otevřenost doplácejí. Kdežto solidarita Čechů nestačila ani vystrčit růžky, natož se rozvinout.

LN, 15.6.2016