Člověk se stále učí a mezi příhody, které zažijete, patří někdy i to, co si přečtete. Proč to tedy nesdělit ostatním. Pondělní vydání časopisu Respekt přináší rozhovor s vyhlášeným břevnovským řezníkem Františkem Kšánou. Je o špekáčcích. Víme o nich všechno? Víme, co to vlastně správný špekáček je? Pan Kšána ve zmíněném rozhovoru vysvětluje, že první zmínku o špekáčku můžeme sledovat z roku 1891, kdy se na Zemské jubilejní výstavě v Praze otevřela uzenářská strojní dílna, která vyráběla špekáčky. Ty se zde se slaným rohlíkem prodávaly za osm krejcarů. Lidé si prý špekáčky pletou s buřty (správně vuřty), které se prodávaly již za první republiky. Představovaly méně kvalitní výrobky, v nichž bylo více tučného. Správný špekáček má podle pana Kšány obsahovat tři čtvrtiny masa (hovězí, vepřové a špek) a jednu čtvrtinu vody. Pak je špekáček dle jeho slov něco tak vrcholného, jako je pro cukráře větrník či harlekýn. Různí výrobci ovšem přidávají do výrobků tohoto druhu více vody, mouky či sojové bílkoviny, které maso zahušťují a zvyšují váhu tohoto v podstatě nekvalitního výrobku. Letos získal originální český špekáček od Evropské unie certifikát zaručené tradiční speciality. Nyní jde o to, abychom ho mohli kupovat se zárukou, že jde právě o špekáček, nikoli například o buřt.

V uvedeném rozhovoru se například mimo jiné dozvíme také to, že uzenky (zauzlené vařené maso ve střívkách) se vyráběly již před pár stoletími a začali s tím Italové. Dokonce i slavný maďarský uherský salám je prý původem z Itálie.

Chceme-li si opravdu pochutnat, měli bychom kupovat skutečné špekáčky. Jenže bohužel na trhu jsou výrobky špekáčkům podobné, aniž by to špekáčky byly. Je to něco podobného, jako když naši politici tvrdí, že jedině jejich verze rozvoje této země je tím správným špekáčkem. Díky tomu máme na politickém trhu plno nejrůznějších špekáčků, jen jeden z nich je ovšem ten pravý. Jak je rozlišit? U skutečných špekáčků je to jednoduché – měli bychom je nakupovat od takových řezníků, jakým je třeba pan František Kšána z Břevnova. Pokud jde o ty politické špekáčky, tady bych se bál uvést jakékoli jméno výrobce. Dvacet let již máme svobodu výběru, avšak výrobce se stále hledá. Přitom by to nemělo být nic těžkého. Najít výrobce, který dodrží přesně mnoha lety osvědčenou recepturu. Což je u politiků této země dost velký problém, neboť se nám neustále snaží předkládat své výrobky „ochucené“ nějakým tím množstvím vody, případně sojovou bílkovinou. Je to neuvěřitelně lákavé. Když to dělají někteří řezníci, činí tak proto, aby nás vulgárně řečeno oblbli a oni osobně vydělali. Když to dělají politici, činí tak proč? Snad ne také proto? Obávám se toho, že odpověď na tyto otázky nepřinese ani připravovaná stávka. Její organizátoři (a příznivci této) bohužel zcela jistě správné výrobce špekáčků nejen neznají, a mají i dost zkreslené informace o jejich receptuře. A to je problém těchto dnů a roků. Neboť ti, kdož jsou připraveni vyměnit pomyslné prodejce na druhé straně pultu, jsou na tom totiž stejně, v jistých případech ještě daleko hůře. Pokud nám to tedy i nadále bude buřt, budeme konzumovat pouze buřty a poslouchat, že jde vlastně o špekáčky. Zatrachtilý život, že?