Pročetl jsem si otevřený dopis Petra Šilara a Jana Horníka, předsedů senátorských klubů KDU-ČSL a nezávislých a Starostů a nezávislých prezidentu republiky ze začátku prosince. A také odpověď Miloše Zemana, kterou v úterý (30/12) zveřejnil na svém facebookovém profilu.

Není k tomu mnoho co dodat. Poselství dopisu „Šilar – Horník“ jsem, pevně věřím, správně porozuměl. V mnohém vyjadřuje i mé vnímání toho, jak se pan prezident chová.

Je to výzva pro hlavu státu. Výzva kultivovaná, dobře míněná. Soudě podle nálady veřejnosti a z toho, co my, obyčejní lidé, slyšíme od jiných obyčejných lidí, nastal v této fázi působení Miloše Zemana na Hradě pravý čas na takovou výzvu. I v kontextu toho, co se dělo v Praze letos 17. listopadu.

Výzva podepsaná dvojicí senátorů Šilar – Horník je ovšem jen jednou stranou mince. Tu druhou představuje prezidentova odpověď. Opravdu Miloš Zeman nerozumí tomu, co se v dopise píše? Anebo jen nechce rozumět a dělá si z autorů dobrý den? Ať tak či onak, je to celé ve stylu senátoři o voze a prezident o koze.

Nehodlám prezidentově reakci věnovat víc času a místa na internetu, než si zaslouží. A tak jen namátkou: opravdu prezident nepochopil, že senátoři nepsali o údajných ekonomických zájmech českých firem, potažmo české společnosti samoúčelně, což by mimochodem nedávalo žádný smysl, ale v přímém vztahu k tomu, co nazvali znehodnocováním absolutního významu lidských práv, čehož se prezident ve svých výrocích mimo jakoukoli pochybnost dopouští? To je přece jedna z nosných myšlenek jejich dopisu! Tu ovšem pan prezident velkoryse přehlédl.

Osobní dovětek. Jeden ze jmenovaných senátorů je i mým senátorem. Kandidoval v mém volebním obvodu a dostal můj hlas. Vždycky jsem si ho vážil – a poté, co podepsal onen dopis, mám o důvod víc. Je mi líto, že po přečtení odpovědi z Hradu nemohu říci něco podobného o prezidentu Miloši Zemanovi.

Stejskal.estranky.cz