Kdyby nešlo o hlavu státu, zvolal bych: Nechoď, Vašku, s pány na led! Jak totiž vysvětlují sociologové, nejvýrazněji se na květnovém poklesu popularity Václava Klause podepsalo jeho účinkování v nekončící koaliční tragikomedii. Poté, co prezident již dvakrát na poslední chvíli stmelil tříbarevný tým ODS, TOP 09 a Věcí veřejných, uchytilo se označení „třetí Klausova vláda“. Čert ví, co druhdy racionálního Klause, který vždy býval líčen jako sympatizant velkých koalic, vede k tomu, aby nasazoval krk za sestavu, jež si vzájemně nedůvěřuje, má mizivou podporu občanů a trpí ve svém středu jednu z divizí soukromé bezpečnostní agentury. Jasné ale je, že s každým pokusem přidat vládě pár dní navíc ztrácí prezident i nejoddanější fanoušky. Zvlášť když na jediné zaříkadlo – reformy – už nevěří snad ani klienti mateřských školek. Stačí se zaposlouchat do tvrdé véčkařské kritiky reformních zákonů, na nichž přitom dávno byla předpokládána vnitrokoaliční shoda.

Mohlo by to být pro jakéhokoli příštího prezidenta ponaučení, aby neumazával svůj postmonarchistický stolec všední politickou špínou. Proto také uchazeči o hradní podnájem ve své předvolební kampani slibují, že budou nadstranickými prezidenty všech, nikoli jen koaliční většiny. Porušení tohoto závazku jindy tolerantní veřejné mínění neodpouští. Zato soudím, že Klausově oblibě neublížil ani prostořeký vicekancléř Hájek, ani sklon napadat Ústavní soud, ani nějaký ten pardon v podobě prezidentské milosti. Sotva pak mohla prezidenta poškodit etuda s chilským protokolárním perem, jehož hodnota určitě nepřekročila cenu za chyby v ekonomické transformaci v devadesátých letech, nemluvě o politicky nákladných aférách s tajnými účty a mrtvými sponzory ODS.

Václavu Klausovi už bylo většinovou populací odpuštěno ledacos. Tím spíš by mu ale slušela zdrženlivost. Kladení věnců a pronášení projevů zvládá bravurně. Jeho zápisky ze zahraničních výprav, v těchto dnech například z Ázerbajdžánu, musí milovníci cestopisů hltat v denním tisku s upřímným nadšením. Jakmile však Václav Klaus vypadne z role, v níž je za hvězdu, začne to schytávat zleva zprava. Leč marná sláva, popularita je fajn, ale vládnutí voní víc. O ceremoniální úlohu Klaus nikdy nestál a exekutiva jej přitahuje jako medvěda med. A tak než se pokusí o vlastní stranický návrat, počítejme s tím, že ve Strakově akademii bude úřadovat neviditelná ruka prezidenta jaksi neoficiálně.

Psáno pro ČRo1