V den návštěvy americké ministryně zahraničí Condoleezzy Riceové jsem byla ve Šmeralově knihovně v ulici Politických vězňů. Je to knihovna KSČM a vydala jsem se tam, abych tak řekla, stylově: potřebovala jsem do svého překladu najít české překlady citátů ze Stalinových děl. V duchu jsem trochu hromovala na Národní knihovnu, kam jsem musela taky, kvůli jiným knihám s jinými citáty. Do Národní knihovny chodím ráda, jednak proto, že mám ráda tamní vznešenou velkou studovnu, a také proto, že si knížky objednám elektronicky předem. Jenže podle té skvělé pomůcky mají jen archivní exempláře Stalinových spisů, a ty se nepůjčují. Asi by se to dalo nějak zařídit, ale chvíli by to trvalo, a tak jsem radši šla najisto.

Ve Šmeralově knihovně na mě byli vlídní, či spíše vlídné, knihy jsem dostala a paní knihovnice mi dokonce nabídla, že si pak mohu umýt ruce – „Je to zaprášený,“ řekla. A když jsem musela odejít, aniž bych stihla najít všechno, co jsem potřebovala, půjčila mi paní knihovnice knížky domů. Vycvičena Národní knihovnou, kde vím předem, že to či ono domů půjčit nemohou, jsem to pokládala za velkou laskavost. Bylo to ostatně poučné i jinak, protože za tu chvíli, kterou jsem tam strávila, přišel jeden čtenář, který si chtěl vypůjčit román George Orwella 1984. Sdělil také knihovnicím od plic, co si myslí o Condoleezze a o radaru: myslel si zhruba to, co předpokládáte.

Doma jsem vyložila z batohu náklad, ale chtěla jsem si od krvavého vůdce na chvíli odpočinout a rozhodla jsem se, že začnu hledáním v knize Johna Reeda Deset dnů, které otřásly světem, kterou jsem přinesla z Národní knihovny. Otevřela jsem ji a vypadl z ní – zase stylově – leták. „Ani radar, ani základnu! Kapitalismus = bída a terorismus. Odpor musíme vystupňovat! Chceme vystoupit z NATO!“ stálo na něm. Užasla jsem nad tou neuvěřitelnou pohotovostí, ale úžas mi dlouho nevydržel – leták je z loňského roku. Dost mě pobavila představa, jak nějaký příznivec Socialistické Alternativy Budoucnost, od níž leták pochází, studuje u Reeda, jak se dělá převrat.

Výbor pro dělnickou internacionálu, o jehož existenci jsem se z letáku dozvěděla, se opírá především o myšlenky Lva Trockého. A jeho česká odnož soudí, že války vyplývají z kapitalistického systému a podaří-li se zlikvidovat kapitalistický systém, bude s nimi konec. Vzpomněla jsem si na Alexandra Makedonského a zároveň s pohledem na štůsek Stalinových spisů na mne to tvrzení působilo legračně. Bylo sice umírněnější než sto let staré plamenné výzvy sociálního demokrata, který tehdy ještě netušil, že vejde do dějin pod jménem Stalin, k dělníkům v Baku, ale bez ohledu na stylizovaný portrét Lva Trockého na letáčku mělo podobného ducha. Oni ostatně ti dva taky měli podobného ducha, jenom v systému, který vytvořili, pro oba nebylo místo. Už jsem to kdysi v jednom článku nepříliš originálně napsala: znali všelék na neduhy světa (včetně válek). A něco na tom skutečně je, mrtví už žádné léky nepotřebují. Někteří lidé jsou nepoučitelní.

LN, 11.7.208