USA daly Moskvě ultimátum. Co když ho odmítne?

Tak jako často, i k poslední schůzce ministrů zahraničí NATO lze říci: Přinesla dvě zprávy, dobrou a špatnou. Kterou chcete první? Většinou tu dobrou. Tady je.

Ministři zahraničí 29 zemí NATO se shodli v tom, co dosud znělo jen z USA: že Rusko porušuje Smlouvu o likvidaci raket středního doletu (INF) z roku 1987. Že jeho systém Novator narušuje rovnováhu v Evropě, jež vznikla likvidací takových raket před třiceti lety. Je to zpráva dobrá už proto, že konečně ukazuje téma, na němž se shodnou USA a státy Evropy. V době, kdy se zdá, že mezi nimi skoro žádný společný jmenovatel není, ukázku společného jmenovatele přináší. Kdyby teď třeba prezident Zeman řekl, že ministr Petříček je vůči Rusku hazardér a studenoválečník, lze odpovědět: o. k., ale pak jsou hazardéry a studenoválečníky i USA a 27 států v Evropě.

A teď tu horší zprávu. USA nemají velký zájem na udržení dohody INF. Už proto, že byla určena pro bipolární svět dvou supervelmocí. Dokud měly rakety středního doletu jen Washington a Moskva, mohly se dohodnout na jejich vzájemné likvidaci. Ale má-li je už i Čína (a Severní Korea či Írán je vyvíjí), není lepší uzavřít nový deal, jenž by zahrnul i Čínu? Takto může uvažovat Trump. Metodou „rány pěstí do stolu“ prosadil nové dohody s Kanadou a Mexikem (místo dosavadní dohody NAFTA). Ale vyjde mu to i s Ruskem, když vypovězení smlouvy INF postavil jako tvrdé ultimátum? Co když Rusko toto ultimátum odmítne, stejně jako se odmítá stáhnout z Krymu? Mají pro ten případ USA nějaký plán B? Plány B se samozřejmě nezveřejňují. Ale je užitečné se po nich alespoň ptát. Ušetří to lecjaká překvapení.

LN, 6.12.2018