Porušilo Německo před dvěma lety evropská pravidla? Otevřelo hranice nekontrolovanému proudu běženců a migrantů nezákonně? Ano i ne, odpovídá evropský soud na jednu konkrétní žalobu.

Nebylo v právu, když porušilo Dublinskou úmluvu. Ale nejednalo proti právu, když uplatnilo humanitární klauzuli. Kdo si myslel, že unijní soud sdělí jasné „ano, ne“, mýlil se. Leda že by se vyznal v takových nuancích, jako je rozdíl mezi pojmy Selbsteintritt a Alleingang. Obojí znamená samopostup, solitérství, rozhodnutí bez konzultace s partnery i spojenci. Leč v rámci Evropské unie se tomu prvnímu tleská (jde-li o Německo a jeho hranice), druhé se zatracuje (jde-li o východ EU a jeho zdrženlivost).

Jenže upřímně řečeno, otázka viny a práva teď už není prioritní. Mluví se o řešení. A tím se myslí spíše přerozdělování lidí než ochrana vnější hranice EU. I Martin Schulz, soupeř Angely Merkelové, dává kancléřce vinu ne za otevření hranic, ale za to, že svůj krok nekonzultovala se spojenci. Německo už své vykonalo, teď jsou prý na řadě jiné státy EU.

Někdo se zasměje, že právě Německo přece migranty samo přitahuje. Závažnější ale je, že Schulz zavléká téma migrační krize do kampaně před volbami v září. Do doby, kdy se bude rozhodovat také o postihu Česka, Polska a Maďarska za odmítání běženců dle stanovených kvót. Máme se na co těšit.

LN, 27.7.2017