Čerstvě zvolený předseda německých sociálních demokratů Martin Schulz prohlásil, že „... členské země EU, které při řešení migrační krize ukazují nedostatek solidarity, musí počítat se škrty v příjmech z evropských fondů a zemědělských dotacích“. Kancléřka Merkelová nezůstala pozadu a vyjádřila se, že „... už musíme trvat na tom, aby v otázce rozdělování migrantů každý člen EU převzal díl solidarity“, s čímž hodlá seznámit předsedy vlád členských států EU na jejich tzv. neformálním setkání na Maltě tento týden.

Podzim roku 2017 bude v Německu obdobím parlamentních voleb. Drsnost a otevřenost, s jakou Schulz a Merkelová naznačili, že hodlají zbytku EU vnutit část „svých“ migrantů stůj co stůj, vypovídají o tom, že téma migrantů je asi v Německu tématem vážnějším, než německá politika přiznává. Merkelová a Schulz zřejmě potřebují „otupit hrany“ veřejného mínění a sdělují bez vytáček: Berlín migranty Evropě nařídí.

Sotva existuje přesvědčivější a srozumitelnější demonstrace ztráty národní suverenity, než podřízení se německé (eufemisticky nazývané bruselské) migrační politice. Britové většinově hlasovali pro odchod z EU právě proto, aby se o tak zásadních problémech jednalo v Londýně, ne v Berlíně.

Zatímco americký prezident Trump ukazuje (a je za to náležitě všemožnými elitami nenáviděn), že stačí rozhodnost a odvaha říci „ne“, německá politika pokračuje ve vnucování migrace zbytku EU.

Schulz a Merkelová potvrdili, že v přístupu k masové migraci se v EU nic nemění. Dveře do Evropy zůstávají otevřené dokořán, což nevypovídá o ničem jiném, než že si evropský politický establishment příliv migrantů vždycky přál a dál přeje.

Institut VK