Přestupkový zákon odráží manažerskou kulturu

Občas se říká, že stát je řízen jako firma. Že tradiční politickou debatu a souboj idejí stále více válcuje byrokratický a manažerský přístup. Dobrou ilustrací je novela přestupkového zákona, která ve středu večer hladce prošla prvním čtením ve sněmovně.

Sama novela přestupkového zákona je nesena racionalitou. Chce shrnout přestupky i jiné správní delikty, které je zatím nutné hledat v téměř 250 různých zákonech. Fakt, že se ta džungle projasní do jednoho zákona, je typickým znakem firemního způsobu řízení – jeho lepší stránky, jež vede k vyšší produktivitě i jednoduchosti v rozhodování. Ale firemní způsob řízení, promítne-li se do státu a společnosti, její pestrosti i spontaneity, působí až příliš paušálně. Máme-li to shrnout, novela přestupkového zákona připomíná zásadu „na prostý lid musí být přísnost“.

Tomu, že zpřísňuje sankce za ohrožování záchranářů a zdravotníků, zatleská asi každý. Případy, kdy jsou napadáni ti, kteří právě zachraňují lidské životy, působí téměř anticivilizačně a je dobře, že stát si na ně došlápne. Ale mají se paušálně s tím zpřísňovat sankce za urážky policistů a úředníků? Mají se zvyšovat pokuty za vzbuzování veřejného pohoršení?

Právě pohoršování patří k nanejvýš gumovým prohřeškům. O tom, zda jde o pohoršení, rozhoduje jen počet lidí, kteří se subjektivně cítí pohoršeni. A to, co je pro jednoho pohoršením, může být pro jiného happeningem či zajímavou provokací. Zkuste si ve svém okolí minianketu na téma skupiny Ztohoven: Považujete vyvěšení trenýrek na Hradě za veřejné pohoršení, nebo za povedený happening?

O čemsi svědčí fakt, že první čtení přestupkové novely prošlo bez velké pozornosti médií a veřejnosti. Alespoň ve srovnání s pozorností, jakou svého času přitahovaly lidovecký návrh „třikrát a dost“, „lex Řápková“ či veto, kterým novelu přestupkového zákona v červnu 2012 uzemnil prezident Klaus. Možná je to tím, že manažerská kultura pozornost nebudí ani po ní sama netouží.

LN, 18.12.2015