V kontextu aktuální uprchlické krize působí skoro jako hořký žert zpráva, že ve Francii spustili na vodu největší výletní plavidlo všech dob. Mohutná loď, spíše plovoucí ostrov, jménem Harmony of the Seas neboli Harmonie moří, má po dokončení od začátku příštího roku začít brázdit zejména Karibské moře.

Harmony of the Seas

Výletní loď o délce 362 metrů pojme až 6 360 cestujících a 2 100 členů posádky. Dle agenturní zprávy „kromě téměř 2 800 apartmánů a dvaceti restaurací nebudou na lodi chybět dvě lezecké stěny, ledové kluziště, basketbalové hřiště a menší hřiště na golf“ a též „obchody, divadlo, restaurace, bazény a tobogany“.

Výrobní náklady činí skoro miliardu eur, tedy zhruba 27 miliard korun, ale objednateli, americké společnosti nabízející výletní plavby, se investice asi vyplatí, neboť provozování luxusních výletních lodí představuje v posledních letech ba desetiletích svižně rostoucí ekonomické odvětví, nehledě na tragický konec lodi Costa Concordia.

Zprávu lze komentovat různě. Jednak v užším smyslu. Pojme-li Harmony of the Seas 6 360 turistů vyžadujících poměrně luxusní služby, patrně by bez potíží pojala dvanáct ba třeba i osmnáct tisíc uprchlíků, s nimiž by mohla brázdit Karibik, dokud se situace u nich doma neuklidní. Alespoň by ti nešťastníci zažili v životě něco pěkného.

Zadarmo takový kolos samozřejmě neplave, avšak na úhradě nákladů by se mohly podílet státy Evropské unie, jež by to možná vyšlo levněji než budovat na svém území uprchlické tábory či jiná podobná zařízení. A také turisté, kteří by se pohádkové plavby zřekli ve prospěch bližních v nouzi, vybrali by si nějakou levnější dovolenou ve svých domácích zemích a rozdíl v ceně by poslali na zvláštní konto.

Jak krásně by se dalo zařídit dobro, že? Jak snadno by šlo ulehčit tlaku uprchlické vlny. Zvláště víme-li, že světová moře brázdí celé flotily podobných výletních kolosů. Kapacity evidentně jsou, stačilo by málo – aby si hodně lidí něco málo odřeklo.

Ale od neproduktivního idealismu raději zpět do reality neboli k širší interpretaci spuštění Harmony of the Seas na vodu. V devatenáctém a v první polovině dvacátého století dopravily parníky přes oceán miliony vystěhovalců z Evropy – nejčastěji do Spojených států amerických. Cestovní podmínky byly dost spartánské, hlavně pro chudé vystěhovalce, kteří neměli peníze na luxusní první třídu. Šlo zejména o lidi, které Evropa nedokázala uživit, a oni proto hledali uplatnění, jak se říkalo, za velkou louží. A zpravidla ho i našli.

Dnes pokrok dospěl do stadia, že si skoro každý Evropan může dovolit prázdniny v první třídě Titaniku či jiného zaoceánského parníku z té doby. To, co tehdy bylo vyhrazeno bohaté smetánce, je dnes dostupné širokým vrstvám. Lidé se už neplaví přes moře kvůli objevování neznámého či kvůli – často tvrdé – obživě, ale jen tak, pro zábavu.

Dokonáno jest, už se chceme jenom bavit a užívat si. Bohužel, i z toho je zřejmé, že se západní civilizace nachází ve vážné krizi.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus