Japonsko ukazuje, že voják MacArthur měl pravdu

Někdy působí až komicky, jak se moderní, republikánský, laický a pokrokový svět upíná na monarchie, jejich dynastie, prince, princezny a čerstvě narozené následníky. Třeba britské. Ale Japonsko a změna na tamním trůnu je jiná liga, která si zaslouží hlubší pozornost.

Jednak jde o první změnu od roku 1989. Od konce studené války se ve světě vystřídalo dost hlav států, generálních tajemníků OSN, ba i papežů. Zde Japonce poráží jen britská královna Alžběta vládnoucí od roku 1952. Ale fakt, že od roku 1926 má Japonsko teprve třetího císaře (po Hirohitovi a Akihitovi přichází Naruhito), je výjimečný. A zcela unikátní je to, že Japonsko zůstává vůbec posledním císařstvím na zemi.

Ještě před 130 lety žila v císařstvích většina populace. Císařství fungovalo v Německu, Rakousku, Rusku (car), Osmanské říši (sultán), Číně, Íránu (perský šáh), Etiopii, Brazílii, na čas i ve Francii či Mexiku a formálně v Britské Indii (britský král měl titul indického císaře). Dnes už jen v Japonsku. Proč se tam císařství udrželo? Proč nepodlehlo revoluci (jako v Číně, Rusku, Íránu, Etiopii) či porážce ve válce (jako v Německu, Rakousku, Francii)? To není jen akademická otázka.

Zakladatelská legenda dnešní Evropy říká, že po roce 1945 se poprvé podařilo nepřítele nejen porazit, okupovat a soudit, ale i vtáhnout do hry se spojenci: začlenit Německo do NATO a EU. Jenže v Asii to tak nešlo. Američanům se sice podařilo Japonce porazit, okupovat a soudit jejich válečné zločince, ale možných spojenců v sousedství se nedostávalo. Soustředili se tudíž na uchování stability Japonska – vinu za válku svedli na armádu, tu zakázali, ale institut císaře ponechali.

Líčí to americko-japonský film Císař: drsný velitel okupační armády, generál MacArthur, dojde k názoru, že císař sice není bez viny, ale zatímco jeho vinu na vypuknutí války nelze prokázat, lze doložit, že v roce 1945 přispěl ke hladké kapitulaci své země, čímž ušetřil měsíce bojů a statisíce životů. Proto si nezaslouží soud a Japonsko společenský otřes.

S odstupem třičtvrtěstoletí vidíme, že generál MacArthur měl pravdu, když uchoval císařství, ačkoliv věděl, že Hirohito není bez viny. Srovnáme-li, jakými turbulencemi, válkami a násilnostmi prošly od roku 1945 Čína, Korea, Indočína a další oblasti, působí Japonsko s císařem v čele jako ostrov stability a racionality v nebezpečném regionu. Dokládá to i nynější nástup Naruhita na trůn.

LN, 4.5.2019