Proč cementovat státní výklad historie zákonem?

Polsko je na cestě k přijetí zvláštního zákona o holokaustu. Zákona, jenž kriminalizuje připisování jakékoliv odpovědnosti za tento zločin Polákům. Po Sejmu ho schválil i Senát. Ten zákon ukazuje zajímavé trendy.

Za prvé ukazuje, jak politika cementuje dějiny zákonem. Aby bylo jasno, snad každý pochopí, jak vytáčí Poláky, když se bývalým likvidačním lágrům na jejich území říká „polské tábory“, a nikoliv německé. Každý ví, že Poláci je nezaložili, že byli jediným natolik vzdorujícím národem nacisty okupované Evropy, že ani neustavili kolaborantskou vládu. Ale musí se to kodifikovat zákonem? Zákonem, který předem zakazuje jen uvažovat o jakékoliv komplicitě Poláků? Ne jako národa, ale v konkrétních doložených případech, jakým byl například pogrom v Jedwabném v roce 1941. Přijme-li nějaký stát zákon, který předem vylučuje otevřené zkoumání dějin i jejich interpretace, dává tím najevo, že si není jist sám sebou.

Za druhé. V ideálním světě by výklad dějin neměl zákon určovat vůbec. Ale protože v ideálním světě nežijeme, chápeme zákon proti osvětimské lži. Chápeme, že USA a Británie si dopřávají luxus ho nemít, neboť tam „se to nestalo“ a totalita nikdy neuspěla. I to, že kontinentální Evropa má důvod osvětimskou lež trestat. Ale u té by mělo zůstat. Budou-li kypět zákony na potírání dalších a dalších lží (polské, arménské, rwandské, kambodžské, bosenské – další si dosaďte sami), otevřené zkoumání minulosti a její interpretování se zastaví.

Za třetí Polsko nastavuje pozoruhodné zrcadlo. Předvádí totiž národoveckou (chcete-li pravicovou) verzi levicového pocitu ublíženosti a diskriminace. Polsko se vidí v roli věčné oběti útlaku podobně jako Afroameričané v USA. Tudíž má podobnou potřebu se bránit. A podobně jako se v USA odstraňují pomníky z éry Konfederace, v Polsku se pomníky z roku 1945 odstraňují jen proto, že je na nich pěticípá hvězda. Bylo snad špatně, že lágr Auschwitz osvobodili Sověti? Polsko tak pěstuje – jen s obráceným ideovým znaménkem – narativ ublíženosti, diskriminace a věčné oběti.

Za čtvrté může Polsko neblaze inspirovat. O jistých věcech se nemá psát ani z legrace, aby se jich nějaký trouba nechopil. Ale přesto: představte si, že někdo navrhne zákon proti české lži. Zákon, který by kriminalizoval připisování jakékoliv odpovědnosti Čechům za to, co se dělo při odsunu sudetských Němců po válce. Myslíte si, že by neprošel?

LN, 2.2.2018