26.3.2017 | Svátek má Emanuel






GLOSA: Podvolení po norsku

11.1.2017

I západní tvůrci dokážou vystihnout normalizaci

Skandinávský thriller je ustálený termín. Ale norský seriál Okupace (od 7. ledna na ČT2) z ustálenosti vybočuje. Vyvolává emoce kulturní, společenské i politické. Je-li cílem kultury provokovat k zamyšlení, jde o kulturní počin par excellence.

Linie děje je prostá. Norsko pod vládou ekologistů přestane těžit fosilní paliva. Amerika je již energeticky soběstačná a zároveň mimo NATO, takže si nad Evropou myje ruce. V této situaci se Evropská unie domluví s Moskvou, aby Norsko přivedla k rozumu, a Rusové provedou hybridní akci. Divák sleduje okupaci, aniž by spatřil jediného okupačního vojáka, jediný okupační tank. Vidí jen vrtulníky s muži bez insignií, zato s podivnou legitimitou, kterou – jak sami zdůrazňují – jim dává dohoda EU s Ruskem. Je to okupace, ale jádro děje se věnuje spíše jejímu podvolení. Jako by někdo natočil seriál o vojenském potlačení pražského jara Sověty, ale místo na srpen 1968 se soustředil spíše na vývoj v roce 1969.

Puntičkář by asi kritizoval leccos (třeba: to má Norsko tak špatné radary, že nezachytí cizí vrtulníky?). Leckdo se také může cítit uražen. Ekologisté pasovaní na umanutce. EU pasovaná do role arogantní síly, ocitne-li se v energetické tísni (výzva „zavolejte kancléřce“ nenechá na pochybách, kdo tu rozhoduje). Rusko pasované na agresivní velmoc (však se po norské premiéře ozval ruský velvyslanec v Oslu). Ale i když vám cokoliv z toho přijde přepjaté, přinejmenším v jedné věci se tvůrci seriálu dokonale trefili do černého.

Skandinávci bývají považováni za zhýčkané Zápaďany neschopné empatie k Východu. Lidé u nás, kteří jako malí zažili ruskou okupaci a pamatují si tehdejší emoce (například autor těchto řádků), bývají přesvědčeni, že autentická zkušenost je nepřenosná, a do společností Západu už vůbec ne. Tvůrci seriálu Okupace dokázali, že to neplatí, a budiž jim za to dík.

Ukázali okupaci, která si vynucuje společenské podvolení, ne kapitulaci armády. Ale právě to přece máme znát z vlastní historické zkušenosti. Měli bychom se sami slyšet ve výrocích typu „proto jsme kývli na ruskou pomoc“, „používat slova okupace a okupant je scestné“ nebo „odstoupím, až se Rusové stáhnou“. Komu to vše přesto připadá jako přebujelá představivost, ba dezinformace, měl by si sám odpovědět na otázku: Byly snad dezinformací zprávy o hybridní okupaci Krymu před třemi lety?

LN, 9.1.2017



Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Diskuse


diskuse neobsahuje žádné příspěvky









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.