30.9.2016 | Svátek má Jeroným, Ráchel






GLOSA: Po výročí

25.11.2014

Sedmnáctého listopadu jsem byla večer v Národním divadle. Po letech, přiznávám, moc do divadla nechodím a vlastně to ani moc nemám v plánu, tuhle mě jedno představení tak znechutilo... ale vlastně mám pořád ještě povznesenou náladu, tak nenapíšu které a kde. Pondělní „představení“ v Národním k mé povznesené náladě přispělo. Bylo to předávání Cen Paměti národa a moc se mi líbilo. Sdružení Post Bellum se letos rozhodlo překročit hranice a prvním vyznamenaným byl vůdce polské Bojující Solidarity Kornel Morawiecki.

To mě nadchlo, protože jde o mou oblíbenou organizaci z dob komunismu. Notně přispěla k tomu, že se z Vratislavi stala „tvrz“, město mohutně odporující stannému právu, které 13 .prosince 1981 nastolil v Polsku generál Jaruzelski, a velké centrum „druhého oběhu“, tedy samizdatu. Před pár týdny jsem o Bojující Solidaritě a o Kornelovi četla moc hezkou knížku, tak trochu kovbojku z Divokého východu osmdesátých let. Mám moc ráda, když se bez mého přispění „zhmotní“ něco, o čem zrovna čtu nebo co překládám, mám na chvilku pocit, že jsem jaksi naladěná na stejnou strunu jako obecné dění. A že se jiným taky líbí to, co se líbí mně.

A těší mě, že Post Bellum takhle překročilo hranice české kotliny, trápí mě totiž určitá česká sebezahleděnost a málo pozornosti k tomu, že jsme součástí širšího světa, že nás ovlivňuje, co se děje za horami, a že i my se máme snažit – nebo aspoň pokoušet – ovlivňovat, co se děje jinde. Ne že by to v Post Bellum nedělali; občas na spanilé jízdy za hranice vyrážejí, ale tentokrát to bylo o kousek oficiálněji a s plnou slávou.

A když jsem se ve čtvrtek probudila a vyhlédla z okna, vlála mi před očima ukrajinská vlajka. Nikoli pomyslná, jak by si mohl třeba někdo pomyslet, ale docela re álná. Jsem totiž v Kyjevě, kam mě laskavě pozvalo místní České centrum, a ukrajinských vlajek a jiných symbolů státnosti tu člověk potká spoustu. Nálada, jak člověk rychle postřehne z náhodných poznámek na ulici nebo jinde, je tu rozjitřená a povznesená.

Ve středu v podvečer jsem byla na zahájení krásné výstavy fotek Dany Kindrové o odchodu sovětských vojáků z Československa. Výstava se koná na neobyčejně prestižním místě, v areálu kostela svaté Sofie, a na zahájení přišla spousta lidí. Paní, která tu slavnou památku spravuje a která výstavu spolu s českým velvyslancem zahajovala, na závěr pravila, že doufá, že ukrajinské velvyslanectví v Praze bude mít brzy příležitost uspořádat v Praze výstavu o odchodu ruských vojáku z Ukrajiny.

To taky doufám. Jen mi trochu kalí náladu, že se mě novináři i nenovináři ptají na postoj českého prezidenta... Naštěstí žiju ve svobodné zemi a svobodně mohu se svým prezidentem nesouhlasit.

LN, 21.11.2014



Přidejte zkušenost se svou porodnicí na eMimino.cz
Přidejte zkušenost se svou porodnicí na eMimino.cz

pomůžete tak jiným maminkám, které mají porod před sebou.

Diskuse


K. Tregl
9:14
25.11.2014

počet příspěvků: 1, poslední 25.11.2014 09:14









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.