Česká vláda horečně pracovala na populárních krocích před komunálními a senátními volbami. Po volbách slíbila i „nepopulární kroky“. Aby to vládní poslanci zvládli, přistoupili na razantní zvýšení svých platů.

Není nic jednoduššího než rozhodnout o platech zákonodárců. Návrh vlády se předá do sněmovny, tam se projedná a poté koalice upraví platy podle vládního návrhu. Původně o 1 %, později o 3,5 %. Nyní se poslanci „napříč politickými stranami“ dohodli na zvýšení svých platů o 14 %. Všichni se zaklínají touto „dohodou“. Jedná se však ve skutečnosti o popření původního vládního záměru.

Je nutné si připomenout, že snížení poslaneckých platů prošlo v časech úsporných opatření Nečasovy vlády. Základní plat poslance byl na konci roku 2010 zmrazen na 56 000 Kč do konce roku 2014. Od roku 2015 by tak opět platila původní zákonná úprava, která by údajně zvýšila poslanecké platy o čtvrtinu.

Navázat poslanecké platy na nějakou průměrnou hodnotu platů v nepodnikatelské sféře je docela dobrý nápad. Nicméně stanovit si takové koeficienty, které platy poslanců proti současnosti zvyšují o 14 % a v roce 2017 o 24 %, je obejití vládního závazku velkým obloukem. Ohánět se platy soudců s tím, že i v roce 2017 budou brát poslanci méně než soudci, není férové.

Andrej Babiš komentoval poslanecký návrh na zvýšení platů, že jím „není nadšen“. Pane ministře financí a místopředsedo vlády, nyní máte jedinečnou možnost ukázat, jak to se šetřením ve státním rozpočtu opravdu myslíte. Pokud vláda podlehne poslaneckému tlaku „napříč politickým spektrem“, vystaví si sama červenou kartu. Bude potom třeba zpětně ocenit pravicovou vládu, že ke zmrazení platů poslanců v roce 2010 přistoupila a projevila tak mnohem větší solidaritu s obyčejnými lidmi než údajná levicová vláda.

www.janbarton.cz
Převzato se svolením autora z JanBarton.blog.idnes.cz