Realita, nebo jen strašák?

Každé přirovnání kulhá. Dávno nežijeme ve světě dvou globálních velmocí se zástupnými válkami a pozičními konflikty po celém světě. Ruský premiér použil příměr studené války, aby si postěžoval na protiruskou verbální rétoriku Západu a neochotu ke kompromisu, čili na absenci realpolitiky.

Putinova autokracie a mnohdy nešťastná zahraniční politika se nám nemusí líbit, zvláště její dezinformační kampaň proti Západu, ale je snad ruská vláda méně legitimní než čínský režim, iránská teokracie nebo wahabistická diktatura rodiny Saúdů?

Západ pod vlivem mesianismu všelidských práv (ve skutečnosti žádná neexistují, jsou jen práva politická, vymezená legislativou území a domácím historickým vývojem), se dostal s Ruskem zbytečně do konfliktu. Evropská unie dokonce neuznává své vlastní politické hranice, považuje se za předvoj budoucího jednotného lidstva a nepochopila, že dějiny (od roku 330) vytvořily dvě odlišné evropské civilizace.

To ona destabilizovala (krachující) Ukrajinu (nešťastně rozdělenou na Západ a Východ. Odkud se vzala myšlenka, že se postkomunistické Rusko má nutně stát západní liberální demokracií, když velká většina Rusů dává přednost normativní vládě a státu? NATO se dokonce pokusilo expandovat do východní Evropy, jako kdyby považovalo tradiční ruský imperiální prostor za neutrální.

Zdá se mi, že Západ ztrácí schopnost rozlišovat a nechápe, že jen geopolitika jako umění možného vede k relativnímu míru a stabilitě.

Newsletter Institutu VK