A na mne ve čtvrtek hned zrána zakokrhal Kohout, že by se NATO nemělo zúčastňovat zahraničních misí, ale starat se o vnitřní obranu.

Jestli soudruh ministr nepochází z Plzně, ač rodinná podoba se zdá málo pochybná, nechť promine (pochází, viz zde - pozn.red.). Pokud ano, znal jsem ho od jeho nejranějšího věku, byl to hodný chlapec, měl i velice hodnou matku, otec byl typický komunistický funkcionář, člen krajského výboru, později povýšil až do ústředního v Praze, od té doby mi rodina zmizela z očí. Slyšel jsem, že otec byl jednadvacátého srpna fyzicky napaden, protože před davem lidí prohlašoval, že žádná okupace není a ani nemůže být. Pravda je, že děti za rodiče nemohou, pokud ovšem nejdou věrně po jejich stopách.

Znám též osobně jednoho vojáka, který se zúčastnil několika zahraničních misí od Kosova po Afganistan, mnohé mi objasnil o situaci v těchto zemích, evidentně je také hrdý na to, že v těchto misích za naši armádu působí. Ostatně to je také jediné v historii posledních století, na co může být naše armáda hrdá. Na zahraniční mise dobrovolníků, kteří uprchli, aby bojovali za nás ostatní.

Naše socialistická vlast se jim za to, že nezůstali doma a nestarali se o vlastní píseček, hezky , jak si pamatujeme my staří,odměnila Oni přispěli i k tomu, že jsme byli přijati do NATO, z čehož ovšem vyplývají pro nás jisté závazky, a to je pro komunisty i socialisty s komunistickou tváří stěží přijatelné. Ostatně si pamatujeme, že již v den přijetí se otázal Jan Kavan, zda je možné z této organizace vystoupit.

To jsou typické znaky naší obvyklé vyčůranosti.

Dobrá, NATO by se mělo podle ministra zahraničí přechodné úřednické a údajně nepolitické vlády soustředit na vnitřní obranu a tu špinavou práci přenechat Američanům, ty nemá rád nikdo. Tak uvidíme, jak to dopadne, až Rusko začne podobně jako v Gruzii chránit bytostné zájmy ruské menšiny v pobaltských zemích. Tehdy bude správný čas, aby Kohout zakokrhal a zavelel k obraně členů NATO před napadením.

Pak uvidíme.