20.4.2024 | Svátek má Marcela


GLOSA: Nekrolog velkému politikovi

3.6.2010

Jiří Vyvadil, jinak muž velmi tvárných politických názorů a známý politický turista, se před lety radostně přimkl k Jiřímu Paroubkovi a byl za to po zásluze odměněn. Jeho příspěvek v LN z 1. 6. 2010 Jiří, díky je krásnou ukázkou, jakými pašáky se velký kormidelník obklopoval.

Nejprve se podiví, že neodstoupil Petr Nečas, a vypadá to, že kvůli tomu dvě poslední noci nespal, a pak to bouchne: "Ale přiznávám se, že rezignace Jiřího Paroubka na post předsedy ČSSD - v situaci, kdy ČSSD byla vítězem voleb - byl přece jenom šok." Protože Jiří Vyvadil je Paroubkovým poradcem, pak se tím částečně dá vysvětlit, proč Paroubek prohrál. Pochopil to i sám Paroubek, a to hned, nepochopil to dodnes Vyvadil a nejspíš už to lepší nebude. Paroubek nic nevyhrál (říká se tomu Pyrrháč), jen na nízké procento a to se rovná porážce.

Připomeňme tedy poradci Vyvadilovi, že kdyby se jeho šéf nezachoval jako čuně a nezboural již dohodnutý termín voleb v roce 2009, kdy si doslova přes noc v nezřízené pýše vše rozmyslel a rozhodl si znovu pohrát s osudem republiky (po vyslovení nedůvěry vládě v polovině předsednictví EU), tak by nejspíše volby v roce 2009 vyhrál přesvědčivě, protože v té době díky Topolánkově aféře s cestou do Toskánska to po zásluze vypadalo s ODS hodně bledě. Byl to jen a jen Paroubek, kdo to sobě i ČSSD zavařil, a po zásluze dopadl tak, jak to s pýchou končívá - prostě předcházela jeho pád. Mohlo se tak stát jen proto, že Paroubek uhranul své stranické okolí svým hrubým politickým tlakem na všechny a všechno, a to natolik, že nikdo nenašel ani špetku odvahy mu odporovat a změnit kurs. Měl prostě dobré poradce, nejlepším z nich pak Vyvadila. Ten se až v úterý v Lidovkách vyznal statečně z toho, že jejich kampaň "svou triviálností a soustředěním na dílčí detaily nebyla od počátku způsobilá vést k vítězství, že mediální komunikace navenek působila leckdy odpudivě...., to nemusím nikomu vysvětlovat". Já si nevzpomínám, že bych to někde četl nebo slyšel od Vyvadila. Z toho lze usoudit jen jediné - Vyvadil ani náhodou necekl o takové charakteristice, protože jinak by nebyl ještě dnes poradcem Paroubka. Vyletěl by natotata.

Vyvadil chytračí, staví se do světla vševědoucího chlápka, ale ještě více ukazuje servilitu, protože považuje odstoupení Paroubka za gigantické jen proto, že tak učinil poprvé jako ten, kdo vyhrál volby. Tak to pozor - na trhu poradců je nový Kooh-i-noor.

Jediné, co říká Vyvadil téměř správně, je jeho závěr o tom, že "vytvoří-li se pravicová vláda, může se poměrně brzy projevit zpětná vlna přízně a již na podzim se nálada ve volbách do Senátu může změnit v opak a ČSSD může být úspěšná." Jenže tak měl radit Paroubkovi před lety, hned po prohraných volbách 2006, nyní je to tristní. Když tehdy velký kormidelník dal legendárně průchod své zlobě a zlosti, tehdy mu měl radit, aby zklidnil hormón, naučil se jednat klidně, neurážet, zkusil dělat odpovědnou opoziční politiku a především dal "potichu" šanci Topolánkovi, aby provedl nezbytné reformy s nepopulárními dopady a v dalších řádných volbách si vyinkasoval hlasy většiny voličstva, mírně zděšeného z utahování opasků. Tehdy mohl říkat: "Já nic, víc jsem v opozici dělat nemohl." A pak jako Fico na Slovensku mohl jen mírně ořezávat tu a tam některé hrany reformních zákonů a žít z úspěchu těch odporných pravičáků.

Pohnutý závěr s kyblíčkem hrdosti na padlého politického hrdinu, to stojí opravdu za to. Jiří Vyvadil byl při potlesku Paroubkovi dojat, při psaní svého nekrologu dozajista štkal a jedno jeho oko nezůstalo suché. I já jsem se právě rozplakal. Jiří, díky.