Když jsem si nedávno pořizoval nový počítač, přes veškeré ujišťování výrobce o tom, jak je to snadné, mě ani nenapadlo, že bych tu mašinu dokázal sám uvést do provozu…

Měl jsem štěstí, z několika nabídek se mi podařilo angažovat mladého kluka, kterému to šlo pěkně od ruky. Nejenže dokázal splnit všechna má přání, ale ještě mi navrhoval nová, lepší řešení…

Za tu necelou hodinu jsme se chytli jen dvakrát. Při placení, když se mu zdálo, že ho přeplácím. Nekompromisně trval na nižší částce, takže jsem nenápadně pátral, zda se mu snad ze zad neklubou křídla… a potom ještě při instalaci free antivirusu.

Ani bych to nepostřehl, ale sám se pochlubil, že namísto jména uživatele tam nasekal jen pár písmenek. Prý co je jim potom, jak se jmenujete! Tehdy jsem se zase vzepřel já, trval jsem na tom, aby se přihlásil mým jménem, neboť ta firma poskytuje služby zdarma, a zaslouží si tedy alespoň ty autentické informace.

Dohadovali jsme se o tom několik minut, ale evidentně jsem s tím přesvědčováním neuspěl. Ten mladík na mne koukal stejně vyjeveně jako později já na něj, když trval na nižším honoráři…

To jsou věci, nějak už tomu dnešnímu světu přestávám rozumět...

Převzato z JosefHavranek.blog.idnes.cz se souhlasem autora.