19.4.2024 | Svátek má Rostislav


GLOSA: Narkomexiko

16.9.2010

aneb Padouši, nebo hrdinové?

Hillary Clintonová tvrdí, že situace jižního souseda Spojených států je hrozivá. Mexiko, které se potýká s dennodenním krveproléváním, má být zmítáno poměry připomínajícími občanskou válku. Paní bývalého pána Bílého domu ale nepochybně přinejmenším tuší, že neříká mnoho nového. Vždyť úloha banditismu ve společnosti destabilizuje jisté latinskoamerické režimy po léta. Platí, že s veřejnou bezpečností nejslabšího člena Severoamerické zóny volného obchodu (NAFTA) je to nahnuté dlouhodobě. Příměr ke Kolumbii ztělesňované nebožtíkem Pablem Escobarem, skutečným kokainovým králem, nevyšel proto z úst hlavy amerického zamini náhodou.

Krocení mnohdy rozvětvených skupin, jež obchodují omamnými jedy, jeví se být sysifovskou prací. Už jenom terminologie se stala tancem mezi vejci, jelikož vzápětí musil vystoupit Barack Obama, aby mírnil vyjádření své podřízené pochvalnými výroky o demokratičnosti a hospodářském vzestupu Mexika. Nicméně místní ztráty na životech dosáhly od roku 2006 minimálně třiadvaceti tisíc obětí. Ani veškerá finanční, technická nebo personální pomoc Američanů, jimž samozřejmě není lhostejné, že cizí kartely pěstují marihuanu ve velkém přímo v USA, na situaci v „Narkomexiku“ mnohé nemění. Přestože tamější prezident Felipe Calderón čtyři roky – dle některých pozorovatelů až populisticky – uplatňuje nejtvrdší politiku nulové tolerance proti narkobaronům, hydra vojensky zorganizovaných band odolává.

Čím to? Z logiky věci vyplývá, že se přinejmenším část zločineckých syndikátů nespoléhá výhradně na zastrašování či násilí, ač to je v prostředí s tradicí aztécké kultury oblíbené. Samozřejmě i u oficiálních složek slujících navíc olbřímí korupcí. Mafiánské struktury musejí být prostě mnohdy oblíbené, neboť suplují špatně anebo nedostatečně fungující úlohy státu. A to ve sféře sociální, zdravotní, školské. Obdobných příkladů ze světa známe plno, leč zůstaňme na západní polokouli. Letos jamajského velkoobchodníka zbraněmi a drogami Christophera "Dudus" Cokea, jehož si vyžádal Washington, bránili chudí vlastními těly. Inu, sejde na úhlu pohledu – na padoucha, nebo hrdinu.

Vyšlo v deníku E15