No vidíte. A přesně takhle to s námi všemi dělá vláda. Když na počátku jejího kariérního vládnutí prohlašovala, že vyrovnaný rozpočet této země nestihne zajistit za čtyři roky, ale zcela jistě již v roce 2016, uvážlivě jsme kývali hlavou a instinktivně sahali na opasky, zda mají ještě nějakou tu volnou dírku. Nyní, když vidíme, že ministr financí požaduje pro každý roční rozpočet dluh minimálně sto miliard, je nám jasné, že žádného vyrovnaného rozpočtu se tato země nedočká. Člověk nemusí být ekonom, aby si spočítal, že ony miliardové dluhy tento stát nehodlá zatím splácet vůbec. Neboť ty lze splatit pouze úsporami v rozpočtu, nikoli ekonomickým růstem, jehož výše při dnešní spotřebě (rozuměj mrhání), by musela být neuvěřitelně závratná. Vláda ještě navíc rafinovaně nestanovila ve své vládním prohlášení (ani v žádném jiném prohlášení) nějaký termín, v němž přijme rozpočet, který bude sice počítat se splátkami našeho obrovského dluhu, nikoli však s dluhem novým. A takto nás postavila do role onoho námořníka.

Není sama, kdo se pokouší z nás udělat blbce. Na prvním místě by snad mohla v tomto smyslu figurovat nedávná zpráva o tom, že první pololetí tohoto roku skončilo hospodaření Českých drah se ziskem 26 milionů. A to prý především tím, že lidé více cestují.

Tento moloch, o němž je známo, že platí přepychově nejen své manažéry, ale i další „potřebné specialisty“ na objednávku (zbytečně a nepochopitelně honorovaný ombudsman Petr Fejk, vynikající odborník a systémový specialista pro zahraniční obchod ČS Cargo, bývalý dlouholetý lidovecký poslanec Jan Kasal), pustí do světa zprávu o tom, že je ziskový. Pomineme-li, že většina vlaků jezdí neustále špinavých a neumytých, dostaly České dráhy jen v loňském roce dotaci od státu a od krajů ve výši 12 miliard korun!!! A navzdory tomu všemu vykázaly zisk. Neuvěřitelný matematický zázrak. Na tohle by už nestačila ani námořníkova manželka.

Za deset let (1995-2010) se u nás zvýšil počet úředníků asi o 23 000, na neuvěřitelné číslo 300 000. A téměř každý ministr, ledva propustí dva úředníky, již jejich mzdu zastrčí do odměn jiným úředníkům, tedy většinou úřednicím, a jásá: ušetřil jsem to, tak proč bych jim to nedal. Je to stejné, jakoby námořníkova manželka řekla: ušetřila jsem tě v době tvé nepřítomnosti všelijaké námahy muži, přijmi tedy odměnou tyto dva krásné syny.

Tohle by již námořník pravděpodobně nevydržel.

Vidíte. A my jo. Klidně sedíme a držíme hubu. Už ani na matematiky si nehrajeme.