První tři díly televizního seriálu České století jsem shlédl na stránkách České televize až po jejich odvysílání. Už názvy jednotlivých dílů – Veliké bourání, Den po Mnichovu a Kulka pro Heydricha naznačují, že to není ucelený výklad historie. Možná se ale podařilo vyjádřit víc, než kdyby to byl jen jakýsi na způsob středoškolského dějepisu vylíčený sled událostí.

Na tom, co se odehrálo za pouhé tři desetiletí od počátku první světové války, kdy samostatný český stát vůbec neexistoval, pak vznikl, za dvě desetiletí byl za přispění evropských velmocí zničen a znovu vzkříšen ve svých historických hranicích, jsou zajímavé jiné věci než suchá učebnicová fakta. A tento seriál je podle mého názoru dobře vystihl.

V první světové válce vítězové nikdy o vzniku malých samostatných států na troskách habsburské monarchie neuvažovali. Nebýt vlastního československého vojska bojujícího na frontách ve Francii, Itálii a v Rusku, žádné Československo by nevzniklo.

Samostatnost byla vybojována ozbrojeným "odporem a revolucí proti Rakousku-Uhersku na Sibiři, ve Francii, Itálii… její branná forma nebyla provedena doma na našem území, nýbrž za hranicemi, na územích cizích" (T.G.Masaryk, Světová revoluce Za války a ve válce 1914 – 1918, str. 447, vydání Orbis a Čin, 1925).

Spojenecké smlouvy a garance byly Československu k ničemu. V době svého vzniku odrážely tehdy existující postavení a seskupení sil na politické scéně a když se poměry změnily, byly to jen cáry papíru. Tak to ale na velmocenském politickém kolbišti od nepaměti chodí a jinak tomu nebude ani v budoucnosti.

Předválečné Československo nebylo ve světě zemí neznámou. Mělo spoustu přátel, významné konexe, kulturní věhlas atd. V té osudové chvíli, kdy šlo o jeho bytí či nebytí, to ale nijak nepomohlo.

Bylo třeba hodně úsilí a stálo to - nejen na bojištích, ale i na okupovaném území - desetitisíce životů, než se podařilo věrolomnost spojenců vlastními silami odčinit a donutit je změnit to, co svojí zradou způsobili. Nakonec o tom nerozhodli politici, nýbrž veřejné mínění a otevření východní fronty. Gangster Heydrich jezdil po Praze a jejím okolí v otevřeném voze a nejspíše by tak činil až do konce války, kdyby ho nezlikvidovali vojáci vysazení z letadla.

Existence malého státu není samozřejmostí. Ani fakt, že něco je tak či onak po tisíc let, nemusí být argumentem tam, kde se střetávají velmocenské zájmy. To nám sdělují tři odvysílané díly Českého století. A také to, že těm malým a slabším se pomůže jen tehdy, pokud si nejdříve dokáží pomoci sami. Je to vysoká hra, v níž platí slova básně Svatopluka Čecha Nevěřme nikomu. To není tristní zjištění, ale realita, kterou je třeba znát. V roce 1928 také nikdo v Evropě nevěděl, co přijde za pouhých 10 let.