Čína na Měsíci předvádí světu, že si vystačí sama

Přistání na odvrácené straně Měsíce. Z těch slov zní spíš popkultura než kosmický výzkum. A fakt, že se to ve čtvrtek podařilo čínské sondě Čchang-e 4, vypovídá víc o širších ambicích Číny než o jejím přínosu vědě a výzkumu.

Když se řekne odvrácená strana Měsíce, mnozí si představí kapelu Pink Floyd. Nebo film Iron Sky režiséra Vuorensoly. Když v něm Američané přistanou na druhé straně Měsíce, narazí na základnu nacistů, kteří tam v roce 1945 unikli v UFO. Zatím nevíme, na co narazí sonda Čchang-e 4, ale už sám fakt přistání vypovídá o čínské technologii a jejích ambicích.

Ač je nám Měsíc tak blízko, jeho druhou stranu poprvé vyfotila až v roce 1959 sovětská sonda Luna 3. Lidé ji poprvé spatřili před 50 lety z paluby Apolla 8. A vzali na vědomí, že odvrácená strana Měsíce se liší od té známé (má málo „moří“, je hornatější). Dnes už je to banálně známo. Stejně jako fakt, že podobně to vypadá na velkých měsících Jupitera či Saturnu, které ukazují mateřské planetě stále jen jednu tvář. Ale Čína tam poprvé dokázala dopravit sondu – a to se počítá.

Když teď Peking jásá, jak dokázal něco, co nezvládli ani Američané, můžeme si pomyslet cosi o nabubřelosti a říci, že americká sonda právě nasnímala dosud nejvzdálenější planetku o šest miliard kilometrů dál. Ale to nic nemění na faktu, že Čína zvládla vysazení robota v místě, odkud není přímé rádiové spojení a je třeba zvláštní komunikační satelit navíc. Lze říci, že Čína postoupila do extraligy zemí, které se nespokojí s napodobováním jiných, ale samy ukazují cesty. A dává najevo, že k tomu nepotřebuje mezinárodní spolupráci. Tuto ambici sděluje úspěch sondy Čchang-e 4.

LN, 4.1.2019