19.4.2024 | Svátek má Rostislav


GLOSA: Momentálně zaostalí polovzdělanci

15.9.2015

Asi každý z čtenářů se setkal s jinak inteligentním člověkem, který se však z nejrůznějších důvodů domnívá, že používáním cizích slov vzroste jeho společenská prestiž. Z latiny, řečtiny či angličtiny pocházející výrazy však často mají jiný význam než to, co chtěl dotyčný sdělit. Ač se mnohdy onen řečník honosí tituly před i za jménem, odsouvá sám sebe v očích a uších ostatních mezi polovzdělance. Zvláště v současné pokrytecké době, která se zaštiťuje mantrou politické korektnosti, je to tak časté, že směšnost těchto intelektuálních elit už přestáváme vnímat.

Mimochodem mantra. Slovník cizích slov ji vysvětluje takto:magické, posvátné slovo, jehož opakováním se v hinduismu nebo józe dosahuje soustředění.

Nevím, jakého soustředění dosahují vyznavači politické korektnosti, ale předpokládám, že to bude jistě něco vznešeného a ušlechtilého, když ji a její „zásady“ donekonečna opakují. Vraťme se ale k tomu, kdo ze sebe dělá směšné hlupáky. Je jistě chvályhodné, když kultivovaný člověk nepoužívá vulgarismy z okruhu tělesných činností, případně ze zoologie. Nevím, proč je ale obecně rozšířen názor, že používat místo toho nadávky využívající pojmosloví psychiatrie nebo jiných lékařských věd je něco ušlechtilejšího, a proto chvályhodného. A tak si mnozí zvykli používat proti svým oponentům například nekonečnou sadu nadávek, které mají společnou koncovku „-fob“. Nahlédněme opět do slovníku cizích slov.

...fob - druhá část složených slov mající význam „ten, kdo trpí fobií“

Fobie - chorobný strach, úzkost

Je vskutku s podivem, kolik máme mezi politiky a novináři fundovaných diagnostiků, kteří z pouhého výzkumu veřejného mínění dokáží diagnostikovat procento občanů trpících některou z forem psychického onemocnění projevujícího se chorobným strachem nebo úzkostí.

A to nemluvím o těch, kterým by prospělo pročíst si podrobně posvátnou knihu německého národního socialismu, která byla do češtiny přeložena jako Můj boj. Nebo si najít některé z formálně zcela dokonalých projevů bezesporu schopného manipulátora veřejným míněním Josepha Goebbelse. Možná by pochopili, že užívají slovo rasa a rasismus přesně podle představ těchto, dnes bychom řekli celebrit (opět nevhodně požívané slovo), o germánské, ale také židovské, slovanské a jiných vznešených či podřadných rasách. Že jsme všichni, Němci, Španělé, Afghánci, Arabové, Židé, Cikáni, Slované, byť etnicky rozdílní, příslušníky jedné a té samé europoidní (tedy té mnohými proklínané bílé) rasy, nechápou, stejně jako to nechtěli chápat vyznavači vyšší rasy a jejich obdivovatelé.

A tak si při projevu jinak obecně vážených politiků, politologů, novinářů či jinak veřejně vystupujících osob velmi často vzpomenu na prostou venkovskou drbnu, která v oblíbeném (nikoli kultovním!) filmu na rozdíl od ostatních použije pro charakteristiku místního prosťáčka dnes zlidovělou hlášku o tom, že dotyčný je momentálně zaostalý.