Když si teď Česko "užívá" svou asi dvoustou padesátou devátou vládní krizi, a to hned za dva neúplné roky existence jednoho Nečasova kabinetu, lidé se houfně chytají za hlavu. Tradiční příznivci pravice lámou nad trojkoalicí hůl, omlouvají se za svou volební zaslepenost před dvěma lety, komentátoři se zase překonávají v tom, jak vyjádřit své znechucení, a někteří politologové v nadsázce dodávají, že už rezignovali na úsilí porozumět dění ve vládě. Spousta občanů je zkrátka dost rozlícená, takže třeba výlevy na některých internetových fórech, kde si i normálně zdánliví anonymové neberou servítky, dostávají ty pravé grády.

Už nejde o legraci. Dříve agresivně provládní aktivisté značně ztichli a omezili se zpravidla na několik skalních skupinek navzájem se utvrzujících v jediné pravdě. Popularitu získali ti zástupci "elektronického dému", kteří volají po další pražské defenestraci. Či po "zcela obnažené Marianně", revoluci oproštěné od sametového hávu. Neboť ten se prý před dvaadvaceti lety nestal nositelem politického vkusu.

Zdrojem široce působícího neklidu v koalici ODS, TOP 09 a VV je – ostatně skoro pokaždé – ten třetí v řadě. Politicky nezkušení véčkaři vedení velmi výrazným "vítečníkem" Vítem Bártou, podnikajícím v bezpečnostních službách. Nad ním se teď vznáší stín soudního trestu za jeho údajné korupční utužování partajní loajality. Jak se schyluje k rozsudku, který by pochopitelně mohl dále znevěrohodnit už tak všechny meze překonávající vládnutí, roste také neklid jeho "véčkařů". S ohledem a nejspíš na rozkaz svého "gurua" tak opět vyhrožují koncem dosavadního trápení se zlými spojenci. Přičemž tentokrát to prý míní úplně, stoprocentně a naprosto definitivně vážně.

Recept do zhloupnutí stejný, je to běh "veverek" v nekonečném kruhu. Nyní ovšem trapnou a neprofesionální hru na válku proti zlořádům v koalici přehnaly. Vypadá to, že vyrostla záminka, aby se "konstruktivně" uvažujícím představitelům VV pomohlo při likvidaci dosavadního kverulantského kurzu. Což nejspíše vůbec není nový nápad.

Přetlačovaná pravděpodobně záhy skončí. Funkcionáři tří struktur, z nichž ani jediná nemůže předčasné volby myslet vážně, si skočí do náruče a znovu se spolem prohlásí za bojovníky s úplatkářstvím nebo za rozpočtovou odpovědnost. Ta rovněž dostává pořádně na frak.

Podrobnosti leží ve hvězdách, popřípadě na Klausově Pražském hradě, ale kupodivu nejsou tolik důležité. Závažnější je, že spousta občanů začíná vidět rudě. Vedle naštvanosti roste protestní potenciál Komunistické strany Čech a Moravy (KSČM), suverénně nejpočetnější, v podstatě antirevoluční a nanejvýš konzervativní partaje. Krom jediného malého škraloupu má nicméně zachovanou pověst nezkorumpované a skandály nezasažené. Určité skupiny zase vzhlížejí k jiným spasitelům, "pro změnu" dalším svérázným byznysmenům, jakým je třebas původem Slovák, miliardář Andrej Babiš. Slibující de facto variaci na téma Věcí veřejných. Objevily se však také prapodivné iniciativy za zrušení všech stran a prokádrování soudců s policisty…

Z toho všeho nám bohužel vychází smutný závěr – demokracie, co v ČR začala být budována až v éře, kdy je občas teoretiky prohlašována za mrtvou, je velmi mladá. Nezralá a konformní. "Bezmocní" si se svou mocí nevědí často rady.

Zveřejnil slovenský deník Pravda