Docela rád jsem se nechal svést článkem páně Adlerovým, který 22. listopadu na tomto místě píše o jedné krásné knize. Uvádí ji těmito slovy:

Vedu tímto pány Jiřího a Ondřeje Suché na veřejný pranýř. Páni bratři sepsali totiž knížku jménem Pan Werich z Kampy a jejím vydáním mi způsobili bezesnou noc. Četl jsem s takovým nadšením, ba co dím, zaujetím, že jsem se ráno nebyl schopen přinutit, abych s patřičnou ochotou šel dále roztáčet kola výstavby rozvinutého kapitalismu.

Musí být moje, řekl jsem si po přečtení celého článku. A vím také, komu ji věnuji.Nelitoval jsem. Kniha je přesně taková, jakou ji pan Adler představil, místy je ještě lepší. Zapomněl jsem předeslat, že již celá desetiletí se mi návštěvy hlavního města velice prodražují, neboť zde nakupuji především knihy. Někdy to dokonce i přeženu. Za totality jsem většinou zamířil vždy na Václavském náměstí do Slovenské knihy, kde se občas vyskytla kniha, která by v češtině vyjít nemohla. Jiná situace je v této době. Paláce knih mě děsí, při veškeré úctě k jejich tvůrcům, mi připomínají velkovýkrmny. A tak již řadu let (a rád) chodím do knihkupectví Academia na Národní třídně. Je přiměřeně malé a dokonale přeplněné zajímavými knihami. Pána z Kampy zde pochopitelně měli.

Název akademie má několik významů. Za pár dní, v roce 2012 si připomeneme 2 400 let od vzniku platónské filozofické školy založené v háji, pojmenovaném po hrdinovi Akadémovi. Od té doby má všechno akademické spíše pozitivní náboj. Bohužel, výjimky potvrzují pravidlo. Na zadní straně přebalu oné krásné knížky je fotografie Václava Svobody. Představuje zeď domu a otevřené okno. Předpokládám, že z Kampy, natolik místní reálie neovládám. A pod tím dva texty Suchého a Suchého. Pěkné.

Akademičtí knihkupci nám to ovšem zpestřili tím, že okno přelepili docela velkou cenovkou, takže ono okno částečně uzavřeli. Neboť cenovka se nedá odlepit. To zaškrtání ceny jsem provedl já, protože jsem knihu daroval. Ale i tak mi bylo velice trapně. Obdarovanou osobu jsem poprosil, aby onu knihu nikdy nepokládala zadní stranou přebalu navrch. Kdyby to náhodou Jan Werich shora viděl, přišlo by mu to určitě líto. On tu knihu již jistě četl. Doufám, že si ji pořídil jinde, než v uvedeném, jinak vždy příjemném knihkupectví.