Nedalo to ani moc fantazie představit si takzvaně investigativní reportérku ČT1 Noru Frydrychovou jako „lovce absolventů“ ZČU v Plzni. Už před několika týdny byl mezi absolventy zmiňován i poslanec ODS Marek Benda. Ten nyní doslova doplatil na to, že jeho magisterská i doktorská práce jsou k dispozici, že se „neztratily“. Frydrychová tak uvedla své „ dvě a dvě“ a vyšla s tvrzením, že Benda získal svůj titul doktora práv neoprávněně.

Dala si tu „práci“ a spočítala, že jeho doktorská práce má 57 normostran (doporučená hodnota je údajně 100 stran). Doktorská práce má sice více než sto stran, ale toho bylo dosaženo větším řádkováním a větší velikostí písma. Navíc, práce je tématicky stejná jako práce magisterská a obsahuje dokonce stejné závěry.

Stalo se tak tedy to, co se dalo dobře odhadnout. Naši tzv. investigativci, lační kořisti, se vrhli do studia prací absolventů ZČU na fakultě práv a na paškál si vzali známé politiky. V této honbě za senzací a v atmosféře všeobecných odsudků vůči ZČU a jejímu bývalému děkanovi Kindlovi se jim daří dále podrývat autoritu titulů získaných na právnické fakultě v Plzni. Pokud se navíc jako hlavní argumenty používají normostránky a velikost písma, je to vůbec na pováženou. Obávám se, že cílem Frydrychové ani žádná objektivní analýza práce Marka Bendy není. Sleduje se pouze linka poslanec- korupce- Kindl- titul.

V atmosféře všeobecné podezíravosti vůči titulům z Plzně se však zapomíná na to hlavní, co je přímo živnou půdou současného stavu. Tím je doslova honba za vysokoškolsky vzdělanou populací, neboť podle statistik silně zaostáváme za západními zeměmi. Velmi krásně popsal tuto situaci pan Václav Vlk st. (Fšude je to samej K(s)indl). Tam, kde zákonodárce stanoví, že pro výkon funkce musí být titul ten či onen bez ohledu na to, zda dotyčný úředník svou práci vykonává dobře či špatně, dostáváme úředníky státní správy (politiky nevyjímaje) do pěkné šlamastyky. Aby dotyčný úředník, který vykonává svou práci dobře, mohl tuto práci vykonávat i nadále, musí „studovat“. A výsledkem mohou být občas i „turbostudenti“. A přispívá k tomu i systém financování vysokého školství, který se tomuto trendu přizpůsobil. Čím více studentů škola má, tím více peněz dostane a tím více peněz může utratit.

Že se tak děje zejména v takzvaných „humanitních“ oborech, není zas tak překvapivé. Průser bude, pokud se tato praxe rozšíří i mezi lékaře. Potom už půjde doslova o život.