29.3.2024 | Svátek má Taťána


GLOSA: Mají Slavníkovci nárok na svůj stát?

3.1.2017

Před tisíci lety na pravém břehu veletoku Labe byl vyvražděn rod Slavníkovců. Nevím, jestli je zdokumentováno, kdo přežil (někteří třeba byli na lovu či na služební cestě), ale přesto by se příslušnost k tomuto kmeni určitě dala moderními metodami ověřit.

Libice

A před dalšími několika tisíci lety dopadl na Filištínské podobný osud, kdy Goliáš podlehl mladému Davidovi...

Již v dobách římské říše, která se snažila zlikvidovat to nepříjemné etnikum pojmenované podle Judy – proto bylo území těchto nepřátel posměšně pojmenováno po odvěkých nepřátelích statečných židů už tenkrát, když v sedmdesátých letech po Kristu ničili okupanti Jeruzalém...

Nakonec se k těm Filištínům dopracovali i Angličané, kteří si nikdy nedělali problémy s přepisem výslovnosti místních kmenů a najednou, hle hle, objevila se Palestina.

sv. Vojtěch

Mládí jsem strávil v Pardubicích, takže Labe znám dost dobře. Proto vidím zcela jasně, jak snadno by se dalo vytvořit Slavníkovsko: ani by se nemusela zjišťovat posloupnost a stačilo by prohlásit pravý břeh Labe od Pardubic až k Mělníku za samostatný stát a pokud by tomu nechtěli obyvatelé na druhém břehu rozumět, začalo by se po nich střílet či dokonce odpalovat rakety!

Z pravého pardubického břehu, kde vyrostlo mohutné sídliště Polabiny, by se docela hezky ohrožovalo historické jádro města či dokonce nákupní středisko Palác. Pokud by se sehnaly rakety delšího doletu, mohla by se od Mělníka docela hezký ostřelovat i Praha - s přesností dopadu by si nikdo nemusel dělat starosti, neb kam by výbušnina dopadla, určitě by někoho zlikvidovala...

Zajímalo by mě, jak dlouho by trvalo, než by OSN prohlásila Slavníkovsko za svého nejmladšího člena, aniž by si vůbec byrokraté všimli, že území tohoto patvaru je téměř uprostřed českých zemí.

A zpátky do reality: při mé práci v roli dobrovolníka v kibucu mezi Haifou a Akkem jsem ve volných dnech projížděl celý Izrael křížem krážem – blížil se konec 70. let a mám dojem, že izraelská armáda tehdy poprvé vstoupila na delší dobu na území Libanonu.

Mluvil jsem s lidmi kdekoliv a všude mi to připadalo stejné: kdo se nenarodil v této zemi, přišel tam z okolních zemí proto, aby si polepšil. Arabové se chlubili, jak se jim tam krásně žije a beduíni tvrdili, že velbloudi je už nebaví.

A žádného Palestince jsem tam nikdy nepotkal!