28.3.2024 | Svátek má Soňa


GLOSA: Má smysl čekat?

16.11.2012

Někdy ano. Dějiny se dějí tak, že někdo přijde v pravý čas na správném místě se správným slovem a činem. Tak končí a začínají nové dějinné epochy.

Co nyní v Evropě stojí na okraji zasloužené propasti, je Evropská unie všem eurofilům a fanatikům navzdory. Ne Evropa. Ta se nyní vzpíná jako vypuštěný býk na americkém rodeu, aby co nejdříve setřásla obtížného, již delší dobu nenesitelného socialistického jezdce, který na jejím neklidném hřbetě mele z posledního – Evropskou unii. Řecko je na pokraji anarchie, Španělsko nedaleko odtud, a další kandidáti se třesou ve frontě na řecko-španělský scénář, kterému vůdcovské Německo sebevražedně napomáhá, jak může.

Velká Británie už toho má právě dost a vážně uvažuje o vystoupení z Velké rodiny národů. A co my? Naši nyní již notně vyjukaní eurofanatici se čertí, že si fanfarónsky hrajeme na Brity za mořem, kterými nejsme. Ale co je to "britskost?"Nejen v dnešních evropských křečích, ale i jindy v dějinách hlas svobody a zdravého rozumu. Ten eurodogmatikům zní jako rouhání hodné ukřižování, a tak volají jako jejich předchůdci: Ukřižuj! A přitom Nečas je oproti Britům jen mírná ovečka.

Jediný lék: Buďme ještě víc "britští"! Pak nalezneme i tu svou masochisticky zadupávanou českou hrdost, a tím evropanství, jež je pravým opakem fanatického eurofilního služebnictví "hlavnímu proudu EU", té nynější verze starých vyježděných kolejí úpadkové, ryze české kombinace hulváta a lokaje.

Je na čase si vážně promluvit o vyhlášení referenda o vystoupení České republiky z EU.

Převzato z blogu autora s jeho svolením