Praha zahajuje ofenzivu proti segwayům

Ani nahá, ani oblečená. Klasická slova z pohádky Boženy Němcové vystihují i současné potíže. Třeba vztah k segwayům. Po letech sporů vedení Prahy chystá jejich zákaz v centru. Kdo tvrdí, že je to téma jen Prahy, nemá úplně pravdu. Problémy ve stylu „ani nahá, ani oblečená“ jsou širší. Člověk na segwayi není ani chodec, ani řidič. A všudypřítomné čtyřkolky nejsou ani plnohodnotná auta, ani jen taková vozítka, která smí kamkoliv. Je to prostě téma do pranice.

I ten, kdo nezná výraz segway (úředně: osobní přepravník), zná situace, kdy před ním sám uskakoval. Ve starém vtipu indián pozoruje cyklistu a říká: „Líná bílá tvář. I když jde, musí sedět.“ O segwayistech můžeme podobně říci: „Líná bílá tvář. I když jde, potřebuje k tomu motor.“

Právě to byl největší háček legislativy, která původně řadila uživatele segwayů mezi chodce. Což byl jasně nesmysl. Jezdec na motorovém kole může motor vypnout a tím se stát cyklistou. Segwayista potřebuje motor jako dýchání. Nemůže ho vypnout. Nemůže opustit chodník, neboť úředně je chodcem. A vlastně nemůže být popotahován za to, že jako „motorový“ chodec se dostává do konfliktu s chodci „nemotorovými“. Proto jim loni nová ministerská vyhláška statut chodců odebrala a obcím umožnila jejich provoz omezit.

Jenže problém trvá. „Vozítka segway nelze úplně přesunout z chodníků na silnice,“ stojí v dokumentu, který loni autorizoval ministr Ťok. „Takový prostředek, který je navíc širší než kolo a má automatické ovládání, by byl na silnici nebezpečný jak pro samotné uživatele, tak pro řidiče.“ To jako že na chodníku jsou bezpečné pro samotné uživatele i chodce? Magistrát si to očividně nemyslí. A našinec si troufá odhadnout, že spolu s ním si to nemyslí ani většina z pražských domorodců dosud přežívajících v historickém centru.

LN, 12.5.2016