Proč USA schvalují turecký postup proti IS i PKK

Na válkách nebývá tragické a odporné jen samo násilí, krveprolití a pošlapání humanity. Tragická a odporná mohou být i různá ad hoc spojenectví či nepřátelství. Jen vzácně se vyskytují války, kde ryzí good boys bojují proti ryzím bad boys. Skutečné války víc připomínají různé odstíny šedi a tak je tomu i v případě bojů v Sýrii a Iráku. Turecko, které až dosud Islámský stát spíš tolerovalo, jeho základny náhle bombarduje. Ale při té příležitosti útočí i na základny Kurdů, kteří až dosud platili za největší oběť IS. Evropa je z toho rozpačitá, leč Amerika s tím souhlasí. Jak si to přebrat?

Hledat tu ryzí good boys a bad boys nepomůže. To už si spíše představíme známější situace z druhé světové války. Třeba ukrajinské nacionalisty, kteří působili de facto jako spojenci nacistů. Nebo srbské četniky, kteří někdy bojovali víc proti komunistickým partyzánům než proti německé okupaci. Podobně složité vztahy se vytvářejí i v sousedství Turecka.

Turecku bylo právem vyčítáno, že se jako člen NATO nezapojilo do boje proti IS. Že přes jeho území proudí džihádistům dodávky potravin, zbraní i munice. Že IS se do značné míry financuje prodejem ropy z dobytých území tureckým mafiánským organizacím. Nic hezkého, natož spojeneckého, že.

Ale přitom se zapomínalo na jedno. Turecko – tak jako Izrael – poměřuje na misce vah dvě hrozby. Proti hrozbě sunnitských teroristů IS klade hrozbu sílícího šíitského vlivu Íránu a jeho vazalů: Asadovy Sýrie, Hizballáhu či jednobarevné vlády v Iráku. Výsledek není jednoznačný. Turecko nechce vítězství ani IS, ani Íránu. Washington tento způsob uvažování chápe. Proto je pro Obamu výhodnější, když Turecko útočí na IS (a hlavně dá opět Američanům k dispozici základnu Incirlik) i za cenu toho, že napadá také tábory Kurdů. PKK? To je přece teroristická organizace, zní z Bílého domu.

Našinec si chtě nechtě vzpomene na banderovce i vlasovce. Pro jedny to byli ti, kteří jako jediní bránili svůj národ proti stalinistům i nacistům, respektive povstalce v Praze před nacisty. Pro jiné zůstávají teroristy. Tak je tomu i s Kurdy. Souhlasí-li Obamova Amerika s tureckými útoky na základny IS i Kurdů, člověku se vybaví, jak Američané v květnu 1945 vydávali zajaté vlasovce Sovětům.

Že je to všechno vůči Kurdům odporné? Jistě, ale aby nebylo, musel by být Západ fakt světovým četníkem a řešit to sám. A na to nemá vůli, sílu ani prostředky.

LN, 28.7.2015